Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Spojené náhody alternative-indie / Brno
Playlist kapely
Členové skupiny
Nástrojové obsazení:
Kytara,
Zpěv
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Dříve to bylo takto:
Minimalistický zpěvák, textař, kytarista a citlivá duše, která nikdy s nikým nehrála potkala brutálního punkového basáka, který se rozhodl hrát na bicí. Aby toho nebylo málo, přidala se k nám šarmantní francouzsko-česká violoncellistka. Zde bychom mohli klidně skončit, ale to bychom se nemohli jmenovat Spojené náhody. Tak tedy o několik měsíců později jsme potkali kudrnatou holku s hlasem širokým jako Grand Canyon a ta už s námi zůstala. Hned po ní jsme angažovali basového doyena rock'n'rollu - Papoucha.
Bio a historie
Spojené náhody
Ondřej Tynic Janík - texty, kytara a recitace
TEXTY:
Vysko, vysoko
Podívej mraky jdou široko, široko,
nad nimi letí pták vysoko, vysoko.
Nevstupuj na cestu širokou, širokou,
vydej se na horu vysokou.
Podivej hvězdy jsou vysoko, vysoko,
otevři obě oči široko, široko.
Ucítíš horečku vyskou, vysokou,
řeká má krásnou duši širokou.
Člověk má krásnou duši - širokou.
Inkognita
Den se delší zdá,
když strom je plný včel,
když klas se ohýbá
a dá se nemyslet
na to co zítra.
Od pramene dál
stříbrná jde nit,
voda co chvíli stála,
už nejde zachytit
a přes kameny dál.
Až vítr svlékne mák
a déšt opustí mrak,
voda se nedá vrátit,
ale já věřím,
že se vrátím.
Tam kde cítím stromy stát,
kde probouzí se den,
kde v kořenech jsem a já
a ty ve květech
píseň jara zpíváš.
Kočka
Tak jako kočku
chtěl bych si osvojit
maličkou ženu
v maličkém pokoji.
Na klíně bude mi příst
ukolébavku kočičí,
příběhy nechám plynout
a jen myšky odmyslím
V oknech se svítí
a sníh tančí pod lampou.
Ticho je v ulicích
jen vzdálené kroky jdou.
Tam někam domů,
do spárů kočičích.
Nechám ty roky plynout
a sebe si odmyslím.
Pod dvěřmi ve škvírách
pár očích kočičích
zmizí mi do noci,
když světlo rozsvítím.
Sny jsou jen barvy,
co časem vyblednou.
Tělo pryč odchází,
ale duše jde za tebou
Spojené náhody
Kdo ví,
kdo se stará
o to co za slovy.
Kdo hledá,
kdo cítí,
jak spojují se náhody.
Má vlasy rozcuchané
a v Brně hledá přístav.
Z očí mu září jasný plamen,
do nebe hledám výtah.
Kdo ví,
kdo se stará
o to co za slovy.
Kdo sní
Kdo slyší
padat listy do vody
Má kruhy pod očima
a propálený kabát
Na jméno si nevzpomínám,
jen že nateklo mi do bot.
Kdo vnímá,
kdo tiší
ten rachot pod povrchem.
Kdo zna,
kdo slyší
vítr pískat za uchem.
Má ruce unavené
a zanechtama špínu.
Nikdo ho nezná vlastním jménem
z šedí města splynu.
Lednová
Ostrý a ledový střep
v zorničce nosím
a vždy, když mě obejmeš,
zažívám pocit,
jako když Gerda ztratila Káje;
ledová královna
projíždí krajem.
Jako když díl vody
založí křídla
a ve větvích břízy
začne tichou píseň zvonit.
Jako když díl vody
na chvíli usne
a spolu s ní lidé,
slunce, pole a stromy.
Ledové korálky
na krku nosí
a vždy, když obejmu
zažívám pocit
jako když Gerda hledala Káje,
jako když kus ledu
na slunci taje.
Jako když kus ledu
na slunci taje
a voda z něj stéká
do potoků, řek a moří.
Jako když kus ledu
pomalu taje
a slunce nad hlavou
jako strážný oheň hoří.
Na Sever
Šli jsme si naproti
každý půl cesty.
Spojily se náhody,
smršťoval se vesmír.
ref.:
Dva odhodlaní námořníci
tvrdohlavě držící směr,
při nádechu čerstvý kyslík,
jeden na jih - druhý na sever.
Na dlani malý prsten
uzavíral kruh.
Byl jsem si jistý místem,
lehce se dýchal vzduch.
ref.
Do pěsti dlaň jsem sevřel
a straka černobílá
v zobáku nesla prsten,
černá se s bílou slila.
ref.:
V šedém víru bouřek i ran
tvrdohlavě držím si směr,
při nádechu škrábe tabák,
vydáš se na jih - a já zpět na sever
Cesta
Učím se navlékat uchem jehly
jako vlas tenkou spředenou nit
ruce se třesou, plánuju stehy
minulost snažím se pochopit
Ta cesta nevede dál.
Do jakých obrazců složí se ráno
které už ťuká na okapy střech
Dříve než hvězdy z oblohy stáhnou
Zavírám oči, zatajím dech.
Ta cesta nevede dál.
Začíná-li světlo, kde tma končí
Pak stojíme spolu v tom rozhraní
Stačí jen krok a do tmy skočit
Snažím se ... říct
Že ta cesta nevede dál.
Učím se navlékat uchem jehly
jako vlas tenkou spředenou nit
ruce se třesou, plánuju stehy
budoucnost snažím se uchopit
Vran
(část textu: Ľubica Christophory)
Vran se celé pole bojí
armáda křídel
spokojeně jsem
tam
kde bolí a pálí skálu suť
a na kolejí vlak
okolkem o svár
loupe rez tak jako had
když svléká kůži
Den je celý plný hran
jen slunce kazí vjem
že z přímek jsem já sám
a v oku krouží pták
a nad duhovkou sen
se zornicí zúží
a příjde tma
v níž se lidé ztrácí
pryč
a nezůstane nic než pouhá víra
v příští den
