Děti bloudí tu tmou, dětský smích je tu hrou.
Kamínky mají a v lese to znají.
S tou písní zlou hledají mysl zlou,
básničku říkaj, choď dokola dál.
Když stmívá se les, v řece divný to lesk,
Mrazení v zádech neubírá.
Zjeví se náhle dívka uvázaná, za stromem hlady utrápená.
Je to jako vítr v dáli, svědomí pálí.
Světlo v dáli nezhasíná. Ona se vrátí.
Kamínky pálí vidět v tváři.
Tam v končinách- schoulená, utrápená, zjevená, probuzená.
Zlo, tma, blesk, hoří zvon!
Dům, sklep, roh, memory on!
Strach, noc, stesk mění tón!
Vrah, nůž, pláč. To nebyl on!
Zabloudit se báli, vítr změnil se v šum.
Kdo se otočí zády uvidí na zemi kruh.
Zakletá místa, v lese temným se zdaj
Prokletí trvá, choď dokola dál.
