Sícideileach Domhain - O kapele | Bandzone.cz
Při poskytování našich služeb nám pomáhají soubory cookie. Využíváním našich služeb s jejich používáním souhlasíte. V pořádku Další informace

Sícideileach Domhain noise-ambient / R’ LYEH

„nic.“

Skladby v přehrávači

Pro přehrávání skladeb je třeba zapnutý javascript, flash plugin verze 9 nebo HTML5 kompatibilní browser.

Členové

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Tohle je pouze experiment....;) Neberte to vážně, je to psycho, co vznikalo za mých strašně temných časů a prakticky nedává žádný řádný smysl. Je to zkrátka chaos, který je podložen tím, že nejsem moc muzikálně nadaná a taky tím, že nejsem schopná se naučit nějaké noty. :D

TWIST'N'NOISE ECOLOGY STUFF!

Bio a historie

Počátky tohoto projektu byly již v roce 2010 (časy Vládkyně Pekel), kdy se v mozku zatmělo a začal produkovat melodie, co měly pohltit každého do transu a udělat z nich zombáky. Což se však nepovedlo a první nahrávka, na kterou všichni strašně rádi vzpomínáme, sklidila mnoho kritik a mnoho ironických pochval, jelikož growlující dítě v té době ještě nebylo khůl. Přibyla další a já rozesílala pozvánky všem možným lidem, abych získala nějakou pozornost (pokud ji někdo máte na zdi, můžete se smát). Byla jsem strašně "ívl a dárk" a toužila jsem po tom začít v nějaké black metalové kapele, jako každý malý satanáš.

(nahrávky 2011/2012 již zmizely z povrchu zemského)

Tyhle věci se táhly zhruba do přelomu 2011/2012 a s přelomem vznikl zlom.

Experimentovala jsem s klávesami, které se vyráběly v retro období a v repertoáru to bylo samé 80´ disco. To by až tak nevadilo, kdyby mě nenapadlo udělat song, který se podobal auto nehodě, kdy začne houkat auto, druhé auto, policejní auto, sanitka, hasiči a ještě k tomu něčí mobil. Tohle tu bylo nazváno velice milými lidmi "prdící sanitkou". A já se svou rádoby kariérou praštila na hódně dlouho a vzala to z jiného konce. V průběhu zmiňované pauzy mě opustilo zatměné temné období, probourala jsem se zase i k jinému žánru než byl black metal a napadaly mě i jiné věci. Dřív jsem nevěděla, jak vyjádřit emoci v hudbě tak, aby byla znát (neříkám, že teď už to zvládnu) a zároveň tak, aby to bylo v mých silách, jelikož jsem nikdy neměla nervy na to se nějak učit noty. Proto jsem si udělala popisky na klávesy a zapisovala si písmena. I to ale obnáší nějaké nedostatky, třeba to, že i když jsem znala písmena, tak jsem neznala melodii, což bylo, jak si asi umíte představit, dost na ho*no. (smích)

V té době jsem taky narazila na Syna Jitra, což bylo taktéž mladý projekt, s kterým jsem chtěla spolupracovat, ale zmizel odtud a do teď mě to neskutečně mrzí. S těmi spoluprácemi to jinak bylo zajímavé. Já na to nechtěla přistoupit a nechápu proč. (smích) Tolik lidí mi ji nabízelo a já to vždycky nějak odložila nebo to nějakým způsobem vymluvila. Co by za to kdejaký mlaďoch dal. (smích)

Tím jsem tedy zmařila své šance, ale vrátím se zpět k těm notám...

Ani teď ty noty neumím a skladby si musím pamatovat, případně si poslechnout již nahranou, když zapomenu. Nikdy jsem nechodila do hudebních kroužků, do lidovky, do hudebky ...nebo jak se tomu vlastně říká. To, co bylo pod názvem "Hudební Výchova" ve škole mi sebevědomí v muzice posunulo ještě na nižší level, pak jsem pochopila, že dobrá zpěvačka asi nikdy nebudu. (smích) 

Vyřadila jsem tedy i zpěv a skřeky. A zbyl mi jen ponurý zvuk kláves, co připomínal hymnu hřbitovů a příjde mi, že každý posluchač nabyl dojmů, že jsem potrefená gotička, která trpí depresemi a třeba si i hraje na emařku. (smích) Ovšem to už mě nijak neomezovalo a vír "ironických pochval" a urážek se zasekl. To se mluvilo o 2012/2013. Rok 2013 byl spíše slabý, nebyla ani inspirace, chuť něco muzikálního vytvořit a tak celkově tady na BZ bylo mrtvo a všichni mě nechali v zapomnění. A já, jelikož se věnuju i jinému odvětví umění a více, tak jsem na svůj prastarý nástroj ani nešáhla. 

A až v roce 2014 jsem se rozhodla, že vypustím na svět dalšího "depressed emo-gothic" Krakena (French Café), který však hitparády také nikdy nezbourá. A tím historie prozatím končí...