1.: sloka
A ty se ptáš,
Jestli lze vůbec dýchat.
Však sama to znáš,
Když tě na srdci píchá.
A šíleně studí,
ten kámen na hrudi,
Když, zbytečně svítá.
2.: sloka
A ráno mě vítá,
zkaženou tváří.
Ve svém žaláři
Se sklenicí vína.
Už nikam nechvátám,
Když sklenice pátá,
Ve mě, dohasíná.
3.: sloka
A kdo mi teď řekne,
Ty zbytečný slova,
Když duše měkne
A srdce chce se schovat.
Zkouším znova,
Ty zbytky štěstí,
Poslední, jizvu na zápěstí.
Ref.:
Nikdy jsem si nemyslel, že samota tak bolí,
A chtěl bych v hlavě mít už klid, nebo cokoli,
Co je synonymem jen tvého jména,
Co ti není tak blízké.Jako moje vina.
Sólo
Šest litrů krve, má poslední splátka,
Za to, že jsem mohl být na světě. A zkrátka,
Samota mi vadí, když tvé mrtvé vlasy hladím,
A za oknem, naposled svítá...
Sólo
Ref.:
Nikdy jsem si nemyslel, že samota mi vadí,
A chtěl bych v hlavě mít už klid, nebo cokoli,
Co je synonymem jen tvého jména,
Co ti není tak blízké.Jako moje vina.
Šest litrů krve, má poslední splátka,
Za to, že jsem mohl být na světě. A zkrátka,
Samota mi vadí, když tvé mrtvé vlasy hladím,
A za oknem, naposled svítá...
Naposled svítá,
Naposled svítá.
