jedna věc je jasná,
že nebude šťastná.
tvář co ve tmě stojí,
o život se bojí,
bomby padaj z mraků,
trosky paneláků,
nad městem sou mraky,
nemaj kam jet vlaky.
nenávidim všechny lidi,
co ve válce zabíjeli,
ty co města v prach měnili,
a na lidskost zapoměli.
Naházeli na zem špínu,
nic nesmeje jejich vinu,
nic nesmeje jejich hřích,
ani smutek, ani smích.
v domech na predměstí,
má pár rodin štěstí,
nespadli sem střeli,
co za úkol měli,
vnést do ulic smutek,
a kdo tomu utek,
ovládl ho zmatek,
z jedovatých látek.
nenávidim všechny lidi,
co ve válce zabíjeli,
ty co města v prach měnili,
a na lidskost zapoměli.
Naházeli na zem špínu,
nic nesmeje jejich vinu,
nic nesmeje jejich hřích,
ani smutek, ani smích.
Je to chamrať, je to zlo,
co k nám na zem vylezlo,
chceš li přežít v tomhle světě,
tak přemejšlej o odvetě, ted!
