Možná že už včera já i ty
měli jsme být jen popel
jak je možné, že tak dlouho
smějeme se vlastní černý stopě
Tam kde slunce zapadá
a horizont z betonu a šedi
na scenérii vlastní zkázy
Možná že už včera já i ty
měli jsme pozorovat konec
ale dny plynou jakoby nic
jen houstne dým a padá listí
a s každou polucí
a s každou kapkou krve
zacláníš zrak
nechceš nic vidět
