P.U.M metal-punk / Praha

Možná mám nějakej problém se sebou i se životem,
tak není hodiny, co bych se neorosil potem.
Hned po probuzení už mě zase něco sžírá
a je kurva vzácnej den, když mě nikdo nevysírá.
Odvedu děti do školky, a všude plno cizích lidí,
je mi blbě, když je všechny pohromadě vidím.
Nejradši bych se zavřel do atomovýho krytu
a vyzval tyhle ksichty k sólo tanci v yperitu.
V krámu si chci koupit jenom podělanou svačinu,
ale u pokladny čumím jako vocas přes půl hodiny.
V Penny mají slevy, tak sem báby vyrazily,
všechno berou po kartónech a mně vzteky už naběhly žíly.
Tohleto se nedá, přede mnou je ňákej děda,
blbec zapomněl na pin a teď ho v peněžence hledá.
Babka bledá, dědku běda, budeš bez oběda asi,
mně se hrůzou zvedaj vlasy, vypadni už od tý kasy!
Serou mě, sereš mě, a sere mě to všechno,
možná jako nenávistnej magor vypadám.
Tak vypni to, neřeš mě, povím ti jenom jedno,
ty v hloubi mysli dobře víš, že v tomhle nejsem sám.
Denně se pokouším sám sobě slíbit,
že přejdu to, co se mi nebude líbit.
No, je to bída, jsem vážně případ,
radši bych na všechny podnikl výpad.Nechci tě vídat, se nebudu hlídat,
pěstí se svíraj, budou mě stíhat,
jinak to nevidím a moc se nestydím,
já nezávidím, jenom nenávidím.
Hele, na rovinu, necejtím vinu,
co pro tebe kravina, pro mě je lavina
zkurvený bezmoci, jsem plnej emocí
Od týhle nemoci není mi pomoci.
Návaly vzteku od útlýho věku,
ve školce bylo mi denně do breku
a posléze škola, pořád dokola
učitelky ze mě dělaly vola.
A teď jsem už velkej a mám svoje vlastní děti,
ale v mojí hlavě to jde pořád od desíti k pěti.
Tak snažím se jim předat, že je nemá všechno jebat,
jako mě, každej den, pořád napruženej jsem.
Serou mě, sereš mě, a sere mě to všechno,
možná jako nenávistnej magor vypadám.
Tak vypni to, neřeš mě, povím ti jenom jedno,
ty v hloubi mysli dobře víš, že v tomhle nejsem sám.
Serou mě, sereš mě, a sere mě to všechno,
možná jako nenávistnej magor vypadám.
Tak vypni to, neřeš mě, povím ti jenom jedno,
ty v hloubi mysli dobře víš, že v tomhle nejsem sám.