OPĚT jsme tu .... reunion 2009
hudební těleso PŘÍRODNÍ SÍLA tvoří
ti samí muzikanti, akorát už nebydlí či nepracují v ÚSP, ale v domově pro osoby se zdravotním postižením (dle §xxx/200x Sb) ikdyž je to tamtéž....
čili...SIM-SA-LA-BUM - jsou to tyto dámy z Bílska:
Ándrí (flétna, zpěv) a Silva (djembe, perkuse, dopr. zpěv)
a ...
SIM-SA-LA-BUM - tito pánové z Nových Zámků
Miroslav, Zdenek, Karel (sborový zpěv - trio PRORADOST)
tyto hudebníky ráčí doprovázeti:
TRAM-TA-DA-DÁÁ
kana ribin (kytara,djembe,klavír,zpěv),
a občasní hosté
TRAM-TA-DA-TATATA-TÁÁ
Rose (housle), Pablo alias Fazekasch (el. a ak. kytary), Rogi (basová kytara), Radim, Wincent, Čeppa (bicí)
děkujeme za pozornost
Bio nebio…,
stál v lese hlubokém, nad řekou hlavně z jara divokou, zámek barvy sněhové. V tom zámku kdysi dávno, v dobách, kdy letopočet nás nikoli dvojkou, ale ještě jedničkou zdravil, počal pracovati jeden mladý muž, jehož obyvatelé zámku ihned „kanou“ zovali. A služba to byla pro kanu náročná i oddechová, veselá i smutná, smysluplná i nesmyslná, dle nálady Ducha zámku, či jak jinak tohle neviditelné pojmenovati.
Celá léta kana ráno i večer, v zimě i v létě svým zpěvem a kytarou skřítky lesní a sny pánů zámeckých budil, s nimi se ze života radoval a běh všeho kolem sebe poklidně pozoroval….
A jinak by ani nebylo, kdyby jednoho dne děvčata z vedlejší usedlosti na návštěvu zámku nepřijela a zpěvem svým srdce kanovo slzami štěstí a poznáním čisté přirozenosti nezalila.I poprosil kana pána svého, zda by alespoň jedenkráte za sedmero dní, děvčata na zámek přijet mohla a společně s kanou i dalšími zámku obyvateli, by se ze života hudbou, tou matkou všeho, radovati mohli.
Zámecký pán ve své moudrosti k tomuto nejen svolil, leč pro děvčata i kočár s koňmi vypravil a nejlepší ze zámeckých komnat ku rozjímání společnému nabídl.
Jak tak plynul čas, začalo se dílo jejich společné z momentálních nálad měniti a v skladby i pro jiné srozumitelné přetvářeti. Tohoto opět povšiml si i zámecký pán a glejtem svým svrchovaným („ Dělejte, co cítíte, neb dobře tak činíte a lidem v okolí svém štěstí a chvíle pro usebrání rozdejte.“) rozhodl z tohoto „náhodného setkání duší spřízněných“ hudební těleso utvořiti. A slova svá se poskytnutím nejen dalších instrumentů hudebních, ale i kočárem s vozkou kdykoliv zapůjčeným podpořiti jal.
A tak i na první vystoupení došlo. Vše připraveno tomu bylo, hudebníci, tanečníci i slunce svit a vánek osvěžující, když tu kana dotázán byl, jak se vlastně hudební těleso toto jmenuje? Ajaj, na to kana nepomyslil – jaká dávat jména pro cit z duše se deroucí? Pro krásu srdce a kouzlo okamžiku? Leč bylo toto hosty požadováno, asi pro zapamatování hlubší, a tak kana v nouzi jiného čeledína a přítele svého velkého o radu požádal, vědouce, že tento stejným citem oplývá a tomu, co jen srdci viditelné jest, rozumí. To vše ihned projeveno bylo ve slovech, kterými čeledín onen skupinu nazval : „Přírodní síla, toť jméno pro vás pravé jest“.
Od té doby uplynulo mnoho vody v řece pod zámkem, několikráte se řeka v jezero na čas proměnila a Přírodní síla krajem českým, moravským i slezským s povozem písní svých křižovala a radost rozdávala. S novými přáteli se potkávala, inspirovala i inspirovat se nechávala a na přání pána svého zámeckého dokonce i podvakráte své písně do stříbrných kotoučů vtesala, kteréžto pak celým kontinentem obletěly a v krajinách jižních, severních a západních moří se spokojeně uhnízdily...
.
Tak viděno očima mýma,
kana