Poutník folk-ambient / Praha

sníst rozum je vlastně dobrý nápad
nechat pár zdivočelých siločar připoutat jazyk k patru
a postavit z něj kruhovité schody až do prázdného podkroví
z trosek vlastního vědomí vystavět zrcadlový sál
zabořit se v něm hlavou do hliněného sedimentu sloupovitě ztuhlý
a nohama utvořit čtverec pohlednice ze záhrobních síní zapomenutého léta
jímž oko majáku prozáří světem zmrzlé myšlenky

nechat se obrůst trávou a jen oči budou stínem promítat zlatý vavřínový věnec
který osvítí zbytky hlavy pod nánosem nelétavých včel
jež z květů budoucích přinášejí rachot kamenů v prázdné hlavě nebe
tahnoucí se za nimi jako oslí ocas páchnoucí všerůznými barvami
a pak se podpálit jako svíce až dlouhé roztahané jiskry roztřesených fotek
vylétnou vysoko do vzduchu hrozíce roztříštěním vitríny zamčených mraků
které by pak svým plynným skupenstvím podpořily nadcházející a neodvratný výbuch
a je to vlastně dobrý nápad nechat si roztrhat hlavu a pak jí novou poskládat z rozptýlených střepů
tak nějak všelijak
a podivovat se nad výsledným produktem ve vzoru abstraktních maleb klasiků
nebo filosofických myšlenek Francise Bacona

je to vcelku dobrý nápad sníst svůj vlastní rozum a nechat ho splynout se žaludečními stěnami