PhoeniCZcore screamo-mathcore / Praha

Srdce se zastavilo, ale čas ubíhá dál
kde je ten šátek, co mi z dálky mával
Zůstalo království, ve kterém není král
jen šedý zmatek, a v něm já sám

Nezbyla chuť, hýbat se nebo utíkat
a tak jsem zůstal uprostřed všeho jen stát
Nohy mi přirostly k zemi a oči vyschly
zkamenělá kůže, které už neublíží třísky

Srdce se zastavilo, ale čas ubíhá dál,
rozum je prokletí a nevědomost zase dar.
Jenže, když vím, že...


Spí, jen sladce spí
chtěl bych spát tam vedle ní
nikdy se už nedozví
že taky jednou zkamení


Srdce se probudilo, ale tělo neposlouchá
oči začaly plakat, když jí neuvidí znova
Z kůže opadává kámen, na zemi se práší
stejně jako z duše, která se ve vzduchu vznáší

Kde je to království, ve kterém jsem vládl
po boku se sochou, nad kterou jsem žasl
Poslední muškát i karafiát potichu uvadl
protože, když vím, že...


Spí, jen sladce spí
chtěl bych spát tam vedle ní
nikdy se už nedozví
že taky jednou zkamení
Spí, jen sladce spí
vím, že už o soše sní
jednou se vzpomínka ztratí
a staré království se vrátí, tak jak má být


Jednou se vzpomínka ztratí
a všichni znovu zemřou