Petr Vořešák - Text a video Lorem Ipsum z alba Janus | Bandzone.cz

Petr Vořešák indie / České Budějovice

Playlist kapely
0:00 / 0:00
  • O panáčcích z přechodu
    Janus
  • Noční tramvaj
    Janus
  • Dědeček z Hustopeče
    Janus
  • Podzim v duši
    Janus
  • Janus
    Janus
  • Oceán hledání
    Janus
  • Triple Whiskey to Go
    Janus
  • Počítej do pěti
    Janus
  • À Quelqu'une
    Janus
  • Rusovláska
    Janus
  • Lorem Ipsum
    Janus
  • Pivíčko z porculánu
    Janus
  • Skončil čas hrdinů
    I was living in a zevltown
  • Definice kruhem
    I was living in a zevltown
  • Nevím dál
    I was living in a zevltown
  • Ó v horách
    I was living in a zevltown
  • Axis cundi
    I was living in a zevltown
  • První ranní bus
    I was living in a zevltown
  • Bludičky
    I was living in a zevltown
  • Z pohádky o slepičce
    I was living in a zevltown
  • V ostružinách
    I was living in a zevltown
  • Koporofág
    I was living in a zevltown
  • Každý jeden a jeden každý z nás
    I was living in a zevltown
  • Flying
    I was living in a zevltown
  • Jen tak si vstát
    Časozor
  • Pohádka o nás dvou
    Časozor
  • Časozor
    Časozor
  • Ptáci
    Časozor
  • Daleko je do Vánoc
    Časozor
  • Blues o červeným králi
    Časozor
  • Oříšky
    Časozor
  • O božské elektronické tužce
    Časozor
  • Zima v duši
    Časozor
  • Dva milony písniček
    Časozor

Text skladby Lorem Ipsum

z alba Janus

Autor hudby: Petr Vořešák
Autor textu: Petr Vořešák

Na počátku bylo slovo.

Tak se píše. Občas se přistihnu, že přemýšlím, jaké to asi bylo slovo. Občas se přistihnu při tom, že hledám to slovo. Někdy mám pocit, že je celý život jenom hledáním tohoto slova.

Jednou mě cesta za jeho hledáním zavedla do katedrály. Tabulky oken dovnitř pouštěly jen málo světla, asi proto, že byla venku už tma. Vzduch voněl chladem. Ačkoliv jsem v katedrále byl docela sám, odkudsi se ozýval chorál.

Usadil jsem se do lavice a začal poslouchat.

Tóny rozechvívaly katedrálu až vysoko do podkroví. Ale ta slova...

Ta slova zněla majestátně, velkolepě a vznešeně, ale jejich smysl mi unikal. Divil jsem se, k čemu jsou slova, jejichž význam mi uniká.

Chtěl jsem zpívat ten chorál se slovy, jež znám. Jež chápu. Jímž rozumím.

A tak jsem bral slovo po slovu. A snažil se jimi vyplnit tóny toho velkolepého chorálu.

Náhle se však něco stalo. Něco, co mi způsobilo závrať.

Uvědomil jsem si, že i ta slova jsou jen tóny. Jen nepatrné zavlnění zvuku. A uvnitř nebylo nic. Ta slova byla prázdná.

„Já“ bylo náhle jenom slovo. „Láska“, „Pravda“ „Krása“, i to byla jenom slova. Prázdná slova. S ničím uvnitř. A „Bůh“? I Bůh byl jenom slovo. Prázdné slovo. Schránka bez obsahu.

A tak slova, která jsem si pro sebe prozpěvoval, pukla. Jakoby se to prázdno rozletělo na všechny strany.

Ozval se zvuk sypajícího se písku na kamennou podlahu, když se začal drobit strop katedrály na malé kousíčky. Pak se katedrála začala chvět a začaly odpadat kusy zdiva. Ta vibrující prázdnota ničila jediné přístřeší mojí duše. Ta obnažená prázdnota slov uvolňovala suť, která bez milosti pohřbívala moje tělo.

A pak bylo ticho. Pod těmi troskami bylo jako v nebi. Ač to příšerně tížilo.

A do toho ticha, uslyšel jsem podivný zvuk. Pravidelný. A pravdivý. Pravdivější než všechna slova světa. Byl to tlukot mého srdce.

Když jsem otevřel oči, seděl jsem znovu v katedrále. Tentokrát bylo ticho. Katedrála stála na svém místě. A už se ani nepohnula.

(Když opouštěl jsem katedrálu, zahlédl jsem v podkroví katedrály křídla anděla. Asi se tam ukrýval pro případ, že bych na ten trik s tím srdcem nepřišel. Na dveří katedrály stál nápis: „Nezavírejte, zavře se samo“. Bylo to v Brně.