Petr Vořešák indie / České Budějovice

Dívám,
jak se léto ztrácí před očima,
zoufám
si nad zoufalstvím.
Váhám,
když pomyslím, že přijde zima,
dávám
sbohem všem bilancím.

Líbám
tvoje vrásky od úsměvu,
zívám
ve fortissimu.
Hádám
počet kulí v příštím Sarajevu,
zpívám
ti o podzimu.


Dal si se k cirku, tak chytni nástroj za strunu.
Účet ti přijde později.
Nerozumím svým snům a nejde mi snít v rozumu.
Naději berou mi zloději.

Jak máslo na konci léta,
čím víc jej mažeš, tím dříve je to tam.
Je podzim roku? Podzim můj a nebo podzim světa?
Vědět co chci, tak už to dávno mám.


Dívám,
jak děti pouští kvadruptéry,
sčítám
dny své kariéry.
Vítám
v zemi další černé pasažéry,
loučím
se s dezertéry.

Sčítám
do třistappětašesesáti,
dávám
půlpivo v polostínu.
Vzdávám,
co se stalo, nelze odestáti,
splývám,
s dny polosplínu.


Dal si se k cirku, tak zaboř svůj nos do rumu
Účet ti přijde později.
Nerozumím svým snům a nejde mi snít v rozumu.
Naději vzali mi zloději.

Jak máslo na konci léta,
čím víc život mažeš, tím dříve je ten tam.
Je podzim roku? Podzim můj a nebo světa?
Vědět co chci, tak už to dávno mám.

Podzimu píseň zazpívám.