Já kohout z povolání,
kýkyrykyký,
když slepice proháním,
je to veliký.
A když ňáká nestíhá,
a dělá cavyky,
udělám na ní tytyty,
kykyrykyký.
Na dvorku jsem velkej bos,
kykyrykyký,
tak mě radši, bábo, nos,
švestkový knedlíky,
zrníčkem si krm slípky,
moje dělníky,
nebo tě klovnu do ruky kykyky
kykyrykyký.
Chro chro chronický jsem lebeda
co nejradši válí se v slámě
chro chro chro chroust, žalud i jehněda,
všechno to spořádám v trávě.
Nehnu se ani o metr,
z mý voňavý bažiny,
proč bych si měl ničit svetr,
a dávat ti z něj štětiny?
Chro chro chro chroupu taky kaštany,
brambory, kroupy a žita,
chro chro chromej jsem jak balvany,
válím si svoje jelita.
Kde se touláš, sluníčko,
usedá mi srdíčko,
pošli prosím, pár kapiček,
pro slepičku, v jetelíčku!
Já ti za to zazpívám,
tuhle malou písničku,
Pár kapiček, můj kohoutek,
bude zdravý jako proutek!
Moje milá slepičko,
usedá mi srdíčko,
co si pro mě dokázala,
kolik krůčků udělala!
Já byl kohout z povolání,
kykyrykyký,
ale už mě nebaví,
dělat cavyky.
Radši budu se slípkou, zametat chodníky,
nežli tropit vyýkřiky kykyky
kykyrykyký.
