Petr Avantgarda Jurečka

Členové skupiny

avantgarda

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Avantgardní neofolkový písničkář Petr "Avantgarda" Jurečka je veleváženou celebritou a jasně zářící hvězdou na nebi světové folkové scény... Po svém dlouholetém sólovém snažení se spojil s experimentální arytmickou formací ŠpriMěch. Dokonalý soulad dokazuje album z roku 2006 s poetickým názvem "Minimalistická mše". Po nadšeném přijetí alba kritikou i posluchači vydal v lednu roku 2008 EP s názvem "Hovory s Avantgardou". Avantgarda vystoupil koncem června 2008 na první přehlídce hodonínské experimentální scény JUNI ALLES 2008 jako headliner (vystoupil zde s legendou hodonínské baskytarové školy Radkem "Basovým srdcem" Prátem) . V letním období roku 2008 se uskutečnila výprava po stopách Avantgardy a jeho odkazu v Maďarsku, jejímž cílem bylo zmapovat Avantgardovo maďarské období. Z připraveného materiálu vznikne dokumentární film Avantgarda : Úsvit avantgardy, jenž měl mít slavnostní premiéru v prosinci roku 2008. Jelikož došlo k tragické události, při níž zemřela koordinátorka projektu a Avantgardova dlouholetá spolupracovnice Zsuzsanna Gyimesi, bylo dokončení projektu Avantgarda:Úsvit avantgardy přesunuto na polovinu roku 2009. Ve vánočním období roku 2008 nahrál Avantgarda album "Vánoce s Avantgardou", které je poctou Zsuzsanně Gyimesi. Na začátku roku 2009 byly zveřejněny reedice největších hitů, na nichž Avantgarda spolupracoval s lotyšským hráčem na klávesové nástroje Miro Kazanem. Po skvělé zkušenosti při spolupráci s Miro Kazanem se Avantgarda rozhodl pokračovat ve svém nejnovějším projektu -Avangardní přátelé- v nahrávání alb, na nichž rozvíjí své osobité podání hudby s jinými významnými hudebníky. Proto také 14.2.2009 vydal nové EP s enviromentálním nádechem "Věnováno půdě". Název ani datum vydání nejsou nijak náhodné, toto album zahrnuje Avantgardův svébytný ekologický postoj a zároveň je věnováno všem fanouškům, jež oddaně chová ve svém srdci. Pro spolupráci na tomto album sáhl do svého nejbližšího prostředí. Přizval neotřelého kytaristu a hráče na flétnu Jakuba "Tovaryš Barbiturát Květák" Ševčíka a současného předního akordeonistu a klávesáka Marka "Don't Fuck With Me" Nováka, kteří jsou hudebním labužníkům známi z legendární hodonínské udergroundové kapely Mojmír a jeho pejsci. Tímto počinem se otevírá série krátkostopážních alb, v nichž Avantgardova osobnost tvoří interkonexe s významnými světovými avantgardními hudebníky. Dalším počinem v této sérii je deska "Vzpomínky", kterou v květnu roku 2009 nahrál Avantgarda se svým dlouholetým přítelem - italským vokalistou a saxofonistou Tomym Melodií Infantilnem. V tomto albu Avantgarda vzpomíná na své písně, které napsal na cestách evropským kontinentem. Vzpomínky již přednamenávají největší opus o Petru "Avantgardovi" Jurečkovi" a to dokumentární snímek Avantgarda:Úsvit avantgardy. Tento dokument mapuje Avantgardův příběh od narození po jeho největší životní období - Maďarskou etapu, v níž dosáhl všeho, co si jen mohl přát. V dokumentu kromě velikána účinkují také Pavel Rímský, Alexander Hemala, Roma Holý, István Liskory, Zoltán Nagy, či Gyorgy Pálfi. Film měl premiéru 27.3.2010 v hodonínském kině Svět a od té doby byl uveden na různých přehlídkách a akcích - ze všech jmenujme alespoň promítání v kině Světozor v Praze, na přehlídce experimenální tvorby JUNI ALLES 2010, či na výstavě Concepto Grosso v Budapešti. Součástí filmu je také stjenojmenný soundtrack, na nemž se podíleli již klasičtí Avantgardovi spoluhráči Jakub Ševčík, Marek Novák a ŠpriMěch. Jelikož dokument opět obnovil Avantgadovu slávu, což mu připomělo proč odešel z Maďarska, stáhl se Avantgarda do ústraní a v současné chvíli nikdo přesně neví kde je. Možná právě sedí vedle vás...

Bio a historie

PROLOG

Maďarské přísloví praví : „Život je jako klobása. Bude ti chutnat všude na světě, ale nikdy nezapomeneš na tu, kterou jsi jídával doma.“

Ne náhodou začínáme náš příběh maďarským moudrem, neboť možná právě toto přísloví se stalo životní radou zapomenutého herolda českého folku – Petra „Avantgardy“ Jurečky. Muže, který se českému publiku zjevil doslova z čistého nebe, aby svými písněmi a životním postojem ovlivnil nejednu generaci.

Rok 2006 nebývá posluchačskou i kritickou obcí označován jako „folková renesance“ omylem, do distribuce se totiž dostává debutové album „Minimalistická mše“. Autorem je tuzemsku zcela neznámý Petr „Avantgarda“ Jurečka. Po fenomenálním úspěchu prvního alba potvrzuje „Avantgarda“ své místo na české scéně dalším úspěchem alba „Hovory s Avantgardou“ z roku 2008. Kritická obec nedokáže „Avantgardovu“ tvorbu pojmenovat dosavadní zkušeností, a proto je „Avantgarda“ prohlášen zakladatelem českého neo-folku. Zda právem, ať ukáže čas. Již dnes však odkaz „Avantgardy“ rozžíhá srdce nemalého počtu českých posluchačů. Díky kritickému komentáři k současné pop-kulturní scéně, je „Avantgarda“ tuzemskými médii programově ignorován. Ze zkušenosti ovšem víme, že dějiny avantgardních proudů nebyly psány jinak.

Ale kdo vlastně Petr „Avantgarda“ Jurečka je? Odkud vzešel tento bard velikán a filozof v jedné osobě? Co stojí za „Avantgardovým“ odmítnutím stát se slavným a úspěšným i mimo český kontext? Pro zodpovězení těchto otázek budeme muset zalistovat v dějinách hudby o několik stránek nazpět.

ZJEVENÍ

Počátky příběhu „Avantgardy“ Jurečky jsou psány inkoustem zašedlým a téměř již nečitelným. Ona kniha života velikána českého folku leží pod nánosem prachu nejasností a dohadů, tu její stránky chybí, tu se její hřbet, vzdorující uplývajícímu času rozpadá doslova pod rukama. Neboť „Avantgardova“ osobnost je zahalena rouškou tajemství. Které město bylo poctěno takovým rodákem? Který rok dal spatřit světlo světa takovému géniovi? Kdo jsou „Avantgardovi“ rodiče? Měl „Avantgarda“ sourozence? Smíme domýšlet. Veden skromností, odmítá „Avantgarda“ svým životopiscům tato léta poodhalit, naše závěry nechť tedy zůstanou v rovině domnělých hypotéz.

„Avantgarda“ uvádí své rodiště v kraji Jihomoravském. Vinou série masivních žhářských útoků na matriční úřady v celé jižní Moravě v letech sedmdesátých a osmdesátých je pro nás přesný obraz o okolnostech „Avantgardova“ narození takřka nezrekonstruovatelný. Postupem času se ustálily dvě možné varianty. První datuje „Avantgardovo“ narození k rozmezí let 1973 – 1975. Druhá potom k rozmezí let 1986 – 1988. Dlužno dodat, že nad oběmi verzemi se „Avantgarda“ podle očitých svědků potutelně usmívá. První ověřitelné zmínky o velikánově životě spojujeme s osobou Augustina Jurečky, který se „Avantgardy“ roku 1989 ujímá a od něhož „Avantgarda“ přejímá jméno. Za jakých souvislostí byl ale náš folkový Mojžíš-plaváček objeven nestihl Augustin Jurečka prozradit, neboť ještě téhož roku byl tento chudý truhlář odejmut ze života jako jedna z posledních obětí komunistického režimu. Poté se „Avantgardy“ ujímá Augustinův mladší bratr Eduard, potulný opravář foukacích harmonik a autor mnoha cestopisných publikací. Eduard Jurečka se stal „Avantgardovi“ učitelem. V pozdějších letech „Avantgardova“ života rozpoznáme ony dvě vášně, které do mladého „Avantgardova“ srdce Eduard zasel – hudbu a cestování. Eduard po dlouhých a úmorných cestách učil svého žáka hudebním znalostem a „Avantgarda“ se do paní Hudby zamiloval velikou láskou. Jak dnes uvádí, byla mu „matkou i otcem“, které nepoznal. Eduard nikdy nesetrvával na jednom místě déle než tři dny a protože si nemohl dovolit placeného učitele, který by „Avantgardu“ vzdělal klasicky, „Avantgardovým“ nástrojem se stala kytara. Dle Eduardových pamětí vypadala „Avantgardova“ zbrusu nová kytara po několika měsících užívání jako čtyřicet let stará. Žák překonal učitele. „Avantgarda“ se již neměl u potulného opraváře co naučit, a tak se vydal z Eduardova náručí objevit pro svět velikost svého génia. Eduard toto rozloučení datuje k červnu roku 1997. „Avantgarda“ tedy na dlouhá a strastiplná léta opouští české luhy. Zde se nám „Avantgardova“ stopa ztrácí. Další ověřitelný záznam datujeme až k „Avantgardově“ maďarskému období po roce 2000. Ony tři roky strávil „Avantgarda“ na nekončících cestách evropským kontinentem. S kytarou na zádech a první opravenou harmonikou Eduarda Jurečky putoval od města k městu, od vísky k vísce. O přesné trase „Avantgardovi“ pouti můžeme pouze spekulovat, nápomocné nám však mohou být samotné velikánovi písně, které v tomto období vznikly. Kdo by nevzpomněl : „V Sofii zůstala má láska“, „Debrecín, Debrecín“, „Skopje usíná“, „Odešel’s a já pláču do Jadranu“, „Sladká jako sladoled“, „Tirana blues“, „Nebe nad Bukureští“, „Dobro došli“, „Hladový Minsk“, „Jsem jako Boršč bez řepy“, „Čtyři akordy Visegrádu“ či „Tbilisi D-mol“. Mezidobí 1997 až 2000 nese se tedy ve jménu „Avantgardova“ velkého putování a zdokonalování techniky hry na kytaru. Inspirován tradiční hudbou nepřeberných množství kulturních dědictví, zakotvuje „Avantgarda“ v Maďarsku, které se mu na dlouhou dobu stává domovinou. V příběhu Petra „Avantgardy“ Jurečky se počíná nová etapa.

MAĎARSKÁ ETAPA - MISCOLC

Po období putování nachází „Avantgarda“ útočiště v Maďarsku. Proč ale múza nechala velikána spočinout právě v nížinách při Dunaji? První „Avantgardovo“ vystoupení datujeme k roku 2002. Z různých pramenů a svědectví ovšem víme, že se Jurečka v Maďarsku usazuje již roku 2000. Ony dvě léta, v kterých Jurečka cestuje Maďarskem, nesou se ve jménu masivní posluchačské odezvy, s kterou se „Avantgarda“ do této doby nesetkal. „Avantgardova“ hudba zasáhla tamější publikum především návratem k osobitému prostému zvuku a intimní citlivou výpovědí. Prostředí maďarské hudební scény, díky tradici jazykové izolace upřednostňující alternativní postoj k umění, spolu s Jurečkovým programem „avantgardního“ folku, vytvořilo vhodné podmínky pro pozitivní přijetí nastupující „folkové renesance“. Narůstající posluchačská obliba vyvrcholila roku 2002 koncertem v městečku Bagamér poblíž rumunských hranic. Hvězda „Avantgarova“ díla počíná zářit maďarskému publiku od vystoupení k vystoupení svitem stále silnějším a jasnějším. Po neočekávaném bagamérském úspěchu se již „Avantgarda“ plně soustředí na pravidelné vystupování a původní tvorbu. Další významnou zastávkou na Jurečkově cestě mezi šesti strunami neo-folku bylo vystoupení v Miscolci. Prostředí tamější undergroundové scény nabídlo „Avantgarovi“ možnost poprvé konfrontovat své dílo s interprety stejného postoje a názorů na uměleckou tvorbu. Miscolc, jak později „Avantgarda“ uvádí, stala se mu uměleckou inspirací, kterou do té doby nepoznal. „Avantgarda“ byl tvůrčí atmosférou tamějšího alternativního podhoubí okouzlen. Přestává se pro něj střídat den a noc, jeho múza, řeklo by se, rozdírá si rty o pražce jeho kytary. Pracuje nepřetržitě. V tomto období vzniká slavné „Pásmo“ – cyklus sedmdesáti písní vzniknuvších v sedmdesáti dnech. Traduje se příběh sázky miscolcského undergroundu, kdy si „Avantgarda“ odřeže ucho. Miscolcské období vrcholí pravidelným vystupováním v centru hudebního dění – v Debreczen Báru (dnešní Langós büffé) a spoluprácí s prvním Jurečkovým manažerem Imrem Mucsányem. Mucsány je „Avantgardovým“ géniem uchvácen. Médiím prezentuje Jurečku jako objev roku, něco mezi „Ferencem Lisztem a kokainem“, něco mezi „segedínem a víkendem v Amsterdamu“. „Avantgarda“ se stává ikonou undergroundu. Jeho vystoupení v Debreczen Báru se stávají kultovními. Texty písní se připravují k nákladu pro vydání. Jako Miscolc ovlivňuje Jurečku, Ovlivňuje Jurečka Miscolc. Z provinčního města se stává „akustický Jeruzalém“. Vidina úspěšné kariéry hudebníka je nyní více než jistá. V tomto období Jurečkovy dráhy se ale v géniovi cosi láme. Cítí se být svazován stále užší a užší smyčkou showbyznysu. Mucsány připravuje smlouvu se studiem, přicházejí nabídky na stále větší a větší produkce a „Avantgarda“ cítí, že zrazuje principy neo-folku. V prostoru mezi šesti strunami a srdcem není místo pro postery, pro autogramiády, pro press-kity, pro interview do life-style magazínů, pro faleš. „Avantgarda“ se rozhodne opustit Miscolc. Imre Mucsány je touto zprávou naprosto zničen. Nedokáže přijmout „Avantgardovu“ zásadu života v prostotě, což paradoxně Jurečku ujistilo o správnosti tohoto kroku, neboť Mucsány pro něj ztělesňoval pohled do budoucnosti v přepychu a luxusu, v kterém se neo-folková srdce dusí, a v kterém ryzí hudba pokašlává do pozlátka zábavných estrád. „Avantgarda“ odchází na venkov. Imre Muscány je zdrcený a jako manažer odchází do ústraní, neboť podle jeho vlastních slov jako profesionál selhal, když mu takový génius jako „Avantgarda“ proklouzl mezi prsty (při našem pátrání po stopách „Avantgardy“ se nám Muscánye podařilo vyhledat, ovšem odmítl nám poskytnout rozhovor). Rok strávený v Miscolci znamenal pro „Avantgardu“ významný umělecký posun. Žánr neo-folku je již plně etablován. Tato etapa v Jurečkově příběhu prokázala velikost jeho talentu a zároveň prověřila sílu jeho morálního přesvědčení. Je rok 2003 a Petr „Avantgarda“ Jurečka se znovu vydává vstříc novým akordům, vstříc dalšímu objevování, vstříc životu v upřímnosti k sobě samému.

MAĎARSKÁ ETAPA – VENKOV

Odchod z Miscolce znamenal pro „Avantgardu“ zlom jak v životě osobním tak tvůrčím. K příslibu budoucnosti v zábavním průmyslu otočil se „Avantgarda“ doslova s kytarou na zádech. Putuje venkovem východního Maďarska. Kisvárda, Mándok, Ajak, Záhony, Fényslitke, Tornyospálca, Vásáros-namény, Fehérgyarmat. Svědectví dokládají neobyčejný „Avantgardův“ zájem o maďarský folklor. „Avantgarda“ studuje, dle vlastních slov, „maďarskou duši“. Ruch miscolcské scény vystřídal klid venkova. „Avantgarda“ čerpá inspiraci pro další významnou etapu v jeho životě, neboť neo-folková náruč rozhodla se obejmout centrum maďarské kultury – Budapešť.

MAĎARSKÁ ETAPA - BUDAPEŠŤ

Redaktor veřejnoprávní Magyar Televisió se v srpnu 2005 ptá Petra „Avantgardy“ Jurečky jak si vysvětluje nevídaný ohlas, kterým budapešťská hudební scéna přivítala jeho tvorbu, potažmo neo-folkový žánr, Jurečka odpovídá : „Těžko vysvětlit. Budapešť je pro mě stetoskop, který přikládám ke svému srdci a k hudbě v něm.“

Petr „Avantgarda“ Jurečka doputoval maďarskými vískami do Budapešti roku 2004. Již sedm let na cestě neo-folku, na cestě lemované hmotnou nouzí, již sedm let míjejíc nástrahy falešné slávy, již sedm let počítá „Avantgarda“ dny po jednom, netušíc, co přinese den další, již sedm let mačká „Avantgarda“ akordy písně svého života mimo rodný kraj. Je rok 2004 a po ročním putováním venkovem rozhodlo se „Avantgardovo“ srdce bít v Budapešti – v hlavním městě Inspirace.

Jurečka přichází do Budapešti téměř neznámý. Jeho hudba ještě stále nutí miscolcskou scénu přehodnocovat estetické kategorie, ovšem roční odmlka a zákony trhu přiměly „Avantgardu“ objevit světu velikost svého génia znovu. „Avantgarda“ nastupuje cestu za etablováním neo-folku od nuly, probouzejíc své múzy, vstřebávajíc nálady města sešitého Dunají. Začíná pouličními produkcemi. Náměstí, nádvoří, kavárny, pasáže, uličky, průchody, parky. „Avantgarda“ poznává Budapešť ze samotných jejích útrob. Z tohoto období dochovala se reportáž maďarské televize, jenž zaznamenala jedno z „Avantgardových“ vystoupení – tzv. „číslo s ručníkem“, kterému se dostalo velké popularity – Jurečka jej údajně v průběhu jednoho dne opakoval až padesátkrát. Přichází období narůstajících ohlasů „Avantgardovi“ tvorby. Kdo je „Avantgarda“? Odkud přišel? Začíná se proslýchat miscolcský úspěch a Jurečka nachází své první budapešťské obdivovatele. Přichází klíčové setkání s ikonou budapešťské rockové scény – s Zoltánem Nagyem. Ten „Avantgardu“ objevil při jednom z pouličních vystoupení u obchodního centra Féhérvári út. Podobně jako v miscolcském období Imre Mucsány byl i Zoltán Nagy „Avantgardovým“ talentem ohromen. Jurečkova hudba zasáhla Nagye svou mnohostranností, širokým rejstříkem hudebních motivů, čerpajícího z inspirací Jurečkova dlouholetého putování a především brilantní technikou hry. Zoltán Nagy vzpomíná na první větu, kterou při tomto setkání pronesl : „Tak tebe seznámím s Liskörim!“. A také tomu dodržel. István Lisköri, ve své době nejuznávanější maďarský art-rockový kytarista, soustředil centrum budapešťské alternativní kultury okolo Verpeléti bistra. Tam se také prvně s „Avantgardou“ setkal, doslova přímo na verpelétském pódiu – při vystoupení, které zprostředkoval Zoltán Nagy. Tento večer se pro Jurečku protáhl do téměř dvouleté spolupráce s Liskörim. Do spolupráce dvou géniů. Jurečka o Liskörim : „Na společných vystoupeních jsem zažíval něco neuvěřitelného. Zavřel jsem oči a přestal vnímat čí ruce jsou mé a čí Istvánovy. Byli jsme jedno. Esence neo-folku.“ S prvním vystoupením ve Verpeléti bistru se jméno Petr „Avantgarda“ Jurečka začíná skloňovat napříč celou budapešťskou scénou. Z Jurečkovi kytary se opět začínají odrážet světla reflektorů, aby ozařovala stále se zvyšující počty tváří věrných posluchačů. Kurt Cobain mezi Budínem a Peští. Jurečkův hlas opět zaznívá reprodukovaně, aby kilowaty neo-folku doléhaly ke všem příznivcům progresivních cest hudby. „Avantgardova“ hvězda nyní prosvětluje celou Budapešť. Miscolcské období nyní v Jurečkově kariéře bledne, Budapešť proměňuje léta tvrdého úsilí a hmotné nouze v uznání a postavení Jurečky jako hudební naděje nastupující dekády. „Avantgarda“ zažívá vrchol své dosavadní dráhy umělce. Jako kdysi přerostl svého prvního učitele Eduarda Jurečku, přerostl „Avantgarda“ i nyní Istvána Lisköriho. Tato skutečnost ovšem jejich přátelství nijak nenarušila, o čemž svědčí humorný tón jejich společné korespondence, kde se Lisköri podepisuje : „Setrvávaje v obdivu, tvůj Salieri.“ Jako se Jurečkovi daří v životě uměleckém, daří se mu i v životě osobním – na festivalu v srdci Budapešti Sziget poznává osudovou lásku, přední maďarskou jazzovou vokalistku Szilviu Lászlóné. „Avantgardův“ život nyní provází naprostá tvůrčí svoboda, uznání kritiky, doslova dennodenní vystupování, ale také bilancování a rekapitulace. Během necelých dvou let se „Avantgarda“ dokázal prosadit mezi budapešťskými umělci na přední místo a v géniovi se počíná rodit nepříjemný pocit. Je tomu již devět let co nespatřil rodnou zemi. Devět let co vzpomíná na Jihomoravský kraj. „Avantgarda“ se ohlíží nazpět a začíná si uvědomovat, že všechno, čeho v životě dosáhl, mu nemůže nikdy nahradit domov. Na jedné straně sláva, úspěch, uznání, a na straně druhé prostý domov. Szilvia Lászlóne vzpomíná, že se Jurečka den ode dne jevil zachmuřenější. Kdysi bohatá překvapující hudba nyní neopouštěla molové akordy. Génius strádal. Poslední věta, kterou Jurečkovi věnovala, zněla : „Jdi.“ A Jurečka šel. S tichým rozloučením se životem na výslunní. Opustiv své reflektory, svá pódia, své backstage, svá interview, svá studia, své manažery, své producenty, neo-folková srdce svých fanoušků a především Budapešť - do „Avantgardova“ srdce tolik zarytou.

EPILOG

„Avantgarda“ se vrací do České Republiky, čímž definitivně končí maďarská etapa jeho velkolepého života. Nová etapa ovšem začíná. Etapa návratu. Etapa objevování neo-folku pro tuzemské publikum.

Petr Avantgarda Jurečka folk-experimental / Hodonín

Členové skupiny

avantgarda

Kontakty a odkazy

Dodatečné info

Bio a historie

Podobné kapely

Petr Baskytara Bartoš

Jan Lamram

Kopec šišek

Xindl X

Helemese

Petr Avantgarda Jurečka folk-experimental / Hodonín

avantgarda

Petr Baskytara Bartoš

Jan Lamram

Kopec šišek

Xindl X

Helemese

Top promo

Listopad