V neděli, den po Malánkářských slavnostech, kde jsem si docela pěkně zazpíval, vyhrál soutěž o nejrychleji exnuté pivo(bylo to poprvé v životě, co jsem exnul celé velké pivo, navíc proti mě soutěžili 2 chlapi, jeden 2x vyšší
a druhý 2x širší než já, takže jsem si mezi nimi připadal jako trpaslík) a taky jsem vyhrál láhev vína v jiné soutěži, jsem dorazil do Kutné Hory, na festival Krylonoce. Bylo chladné počasí, což je pro léto 2011 dost typické.
Několik dnů před tím se mi zdál sen o Krylonocích, v němž paní Marta Kubišová zpívala později, než měla a otevřená scéna, kde jsem měl hrát já, se v tom snu vůbec nekonala. Hned na začátku jsem se seznámil s několika umělci: S Petrem Lutkou, s Janem
Krylem(bratrem od Karla Kryla) a s Dášou Vokatou. Petr Lutka na mě působil jako silně věřící člověk, o čemž vlastně byly jeho písně. Navzdory tomu, že mě tyto písně šíleně nebavily, mi byl sympatický, protože byl takový vstřícný a hodný. Jan Kryl na
mě působil všelijak. Měl u sebe v zákulisí svoji ženu a vnuka, který mi svojí tváří a postavou hned připomínal Karla Kryla na fotkách z dětsví. Jan Kryl byl na můj vkus prostě tlustý. Jeho písně se mi některé líbily(zvláště ta o povodních) a některé
nelíbily(ta o té chcíplé koze). Co se týče interpretace písní Karla Kryla(Bílá Hora a Bratříčku, zavírej vrátka nic moc, zatímco Děkuji bylo docela povedené), mluvil o tom, že má jinak posazený hlas, než měl Karel Kryl, ale podle mě by mu stačilo při
zpěvu lépe dýchat a více otevírat pusu. Nejvíce mě zklamali páni umělci tím, jak sedíce v zákulisí mluvili o Jaromíru Nohavicovi(byl pro ně pouze StBákem) a o Danielu Landovi(který dle mého názoru prostě neumí zpívat, ale narozdíl od Jana Kryla
a Dáši Vokaté oceňuji, že svou popularitu využil k tomu, aby písně Karla Kryla přiblížil mladým lidem). Dáša Vokatá mi byla ze všech nejbližší. Narozdíl od Jana Kryla, který mě trochu odrazoval takouvou nějakou mrzutostí, mi vyprávěla různé příhody s
Karlem Krylem, které prožili v exilu, taky o Magorovi(Ivan Martin Jirous), s nímž se přátelí a o Anastázu Opaskovi, což byl biskup Břevnovského kláštera, který byl s nimi taktéž v exilu. Dáše Vokaté jsem dal polský text písně Lásko!(Mila!) a ona mi za to
věnovala její cd Bojovníci snů, už se těším, až si ho poslechnu. Její písně se mi docela líbily, mohly být o něco kratší, ale byly hluboké a upřímné. Celý festival měl časový skluz(asi 1 hodinu), což byla chyba organizátora Pepy Nose, který ale
přiznal svoji chybu, což jsem dost ocenil. Líbilo se mi i jeho vystoupení, nejvíce píseň Agent Sí Aj Ej. Jeho písně mají skutečně nějaký záhadný a pozitivní náboj(jako třeba Anděl od KK) a je v nich i dost srandy, toš se fajně poslouchají. Jinak jsem s
Pepou Nosem nepřišel moc do styku, takže jsem ani nepoznal, jaký vlastně je. A Marta Kubišová. Ta na mě působila tak nějak moc slavně. Měla svůj realizační tým, oddělenou šatnu, kouřila cigaretu(no fuj), ale zpívala výborně. Její drsný, Kubišovský
hlas se jí vrátil(oproti tomu, jak zkoušela znovu zpívat v 90. letech) a lidé jí zaslouženě tleskali ve stoje(včetně mě). Její vystoupení bylo dost zpožděné, jakoby se ten můj sen plnil. Ještě jsem zapomněl zmínit Václava Koubka: Hrál na tahací
harmoniku(ale nevím, jestli akordeon, nebo heligonku) a ačkoliv zpíval opravdu hrozně, jeho písně měly něco do sebe, nejvíce ve mě zůstala ta píseň o Andělech, které zatýkali Čerti a některým z nich lámali křídla. A pak měla přijít otevřená scéna. Zkukaři
ale oznámili, že už dost přetahují a tak byla scéna přerušena už v polovině prvního vystoupení, které měl snad Tomáš Čabla? Vyšli jsme před kulturák, a tak jsem říkal: To tady budeme stát jakože nic? Vzal jsem tedy kytaru, spustil Lásko v polštině, pak
jsem hrál svou vlastní píseň Karel Kryl a pak ještě něco dalšího, při Morituri te salutant přišli nějací cikáni, kteří se k tomu snažili snad tančit a tleskat do rytmu.... Pak jsme se přesunuli do hospody. Tam jsem zahrál nějakého Kryla(Hlas), pak
Kometu a Píseň pro V.V. od Jaromíra Nohavici, a pak snad Pavel Býma? řekl, že nebudeme hrát Nohavicu a ať hraju něco svojeho. Tak jsem hrál Baladu o zemi Indiánské a pak jsme se všichni umělci z otevřené scény(viz www.krylonoce.cz) střídali ve vlastní tvorbě a nějaký pán tam do toho mezi písněmi recitoval své básně(ne se všemi jsem souhlasil, ale rozhodně měly něco do sebe!). Taky jsem se s ostatními přel o to, zdali se máme dobře,
nebo ne(podle mě ano, podle jiných ne, oni si totiž furt na něco stěžujou, viz text písně Karel Kryl, 1. sloka: Dnes velcí Čechové neustále brečí!), ale shodli jsme se na spoustě věcí, zkrátka taková správná politická diskuze :-). Pepa Nos
mi proplatil cestu do Kutné Hory(za což jsem rád, neb právě v této době prodělávám jistou studentskou finanční krizi) a domluvil mi odvoz do Prahy, čehož se ujal jistý pan Šinágl(www.sinagl.cz), což byl velice zajímavý
člověk. Sice považuje USA za svobodnou zemi (ať si poslechne Baladu o zemi Indiánské), ale snaží se bojovat proti různým nešvarům společnosti, za což si jej velmi cením. A pak cesta z Anděla na kolej.... Doprovázel jsem nějakou starší dámu, neb jsme
měli společnou cestu a ta si stěžovala snad úplně na všechno..... Nakonec mi přišlo, že její problémy jsou poněkud menší, než mé vlastní(a to mi je teprve 21), ale nechci soudit, nakonec přece jen ocenila, že jsem jí poradil rychlejší cestu domů, než by
jinak jela. A tak jsem dorazil na kolej Hvězda, která je hned vedle Břevnovského hřbitova, kde odpočívá Karel Kryl a jako on jsem si lehnul do vodorovné polohy a poněkud zavřel své unavené oči.
Co se týče povídání o lidech, s nimiž jsem se potkal, je dost možné, že se v nich mýlím a že jim křivdím. Byl jsem s nimi necelý půlden a to je moc krátká doba na to, abych ty lidi dobře poznal. To, co jsem výše napsal je jen dojem z festivalu,
vzpomínka, která bude časem víc a víc zkreslená, proto ji píšu teď, týden po Krylonocích, kdy mám jistý odstup a srovnané myšlenky a zatím snad nezkreslený náhled na vzpomínky, které budou den ode dne blednout a vzdalovat se v přívalu nových dní.
