Svítá, na mraku sedíš,
na mě koukáš a slzy roníš,
zase prší na moji duši,
na moje vlasy co už asi někdo jinej dávno suší
Svítá, ty pořád sedíš,
ještě doufáš, že něco změníš,
zase prší na moji duši,
na moje vlasy, co už asi někdo jinej dávno suší
Z tvých očí na mě padá voda slaná
Můžeš sletět zas na zem,
už je konec (konec)
pro tebe ne ne nejsem žena,
co čeká sama, je někdo jinej, zase milej, co mi z mraku ruku podá.
Víš, takhle to je,
zbytečně sníš - o mně, o sobě,
zase prší na tvoji duši,
na tvoje vlasy, co už asi někdo jinej dávno suší
Z tvých očí.....