Text skladby Mávám bouři
z alba Světlo kryje stín
Autor textu: Lukáš Kočárek
Zlomený strachem klečím před svým pánem,
doutnající zlo šeptá kolem mě, když v noci snažím se spát.
A jak tichá závist usínám nad ránem,
kus nehybného masa, co už nemá sílu, proč si tedy lhát.
Nad krajinou snáší se slzy, zbloudilé duše básníků, co propadli zlozvykům, odchází.
Po nocích u lahve psali dílo života,
teď jim vítr křídla dal,
aby mohli létat o trochu dál.
Jak ranní slunce vycházející zpoza hor, vyjde pravda na povrch,
jak střípky rosy na žílách, stékají slzy z očí.
Uvnitř mě dvě strany svádí boj, která z nich má navrch?
Zajímá mě, na co myslí otrok, než do prázdna skočí.
Je podzim, studený vítr napadá mé tváře,
toho, kdo je veselý, toho mám za lháře.
Rozezním popraskané struny popraskanýma rukama,
a pak vysměju se sám sobě.
Západ slunce podlitý krví, poraněné city se zanítí,
padne tma, jako voják na poli.
V bouři ztratím své vědomí, co na to ráno řekne mé svědomí?
Otevřená rána na těle, posypu ji solí.
Mávám bouři mé srdce se bouří.
Mávám bouři mé srdce se bouří.
Mávám bouři mé srdce se bouří.
Mávám bouři mé srdce se bouří.
