Text skladby Koleje
z alba Světlo kryje stín
Autor textu: Lukáš Kočárek
Na kolejích stojí, svlečená do naha, tiše dýchá má chabá povaha.
Na kolejích pláče, jak bez křídel ptáče, s těžkou hlavou do postele skáče.
A já chudý princ posbírám mince, co po kašnách rozházeli opilí milenci,
nemám už nic, jen rozedrané plíce, jsem snílek, ale říkají, že jsme šílenci.
Moc dobře vím co stojí zkažená láska, v hlasitém tichu propadnu smíchu.
A vyplašené slunce topí se v panice, vězení připomínající školní lavice.
Koleje, koleje rosa vás zaleje, mé srdce pláče svítá naděje,
přeskoč tu řeku, co touží po doteku, paprsky dozněly odpusť mi příteli.
S rozedraným sakem, putuji vlakem, skrývajícím se pod rouškou tmy,
omámen lektvarem, co podala mi dáma, hrdě říkám zde stáli jsme my.
Koleje, koleje rosa vás zaleje, mé srdce pláče svítá naděje,
přeskoč tu řeku, co touží po doteku, paprsky dozněly odpusť mi příteli.
Koleje, koleje ráno nás vítá a v kleci zavřené přání se zmítá,
uplakaná dáma zůstala sama, sklenice vína s ní zapomíná.
