Dnes jsme hráli na dětském dnu v Dětském domově v Jabloném v p. J. a byla to slovy klasika Bitter and sweet symphony. Kdo nezažil nepochopí. Nechci se rozepisovat o hraní - takových článků tu bude ještě hodně, ale chci popsat své pocity z dnešního
dne... my co máme nebo jsme mohli mít svoje rodiče si neuvědomujeme jakou hodnotu jsme do života dostali. Když se setkáte s tří, čtyř, pěti i více letými dětmi, které jejich rodiče opustili nebo se ke svým dětem chovali tak, že jim děti musely být odňaty,
když cítíte jejich dotyky, které říkají, jak jim chybí rodičovská láska, tak Vás to veme za srdce. Jak říkám, kdo to nezažil nepochopí. Byla to v každém ohledu síla!!! Ale taky chci poděkovat pracovníkům Dětského domova, chotyňským a hrádeckým
dobrovolníkům pod vedením paní Zlatky Koutníkové a také chotyňským hasičům, kteří celou akci uspořádali a dětem dali na chvíli zapomenout na jejich hořký osud :-(
