Nikdy Naživo pop-jazz

Tak jsem se rozhodl, že asi definitivně opustím myšlenku vystavit tu na pranýř tu "funky pecku", kterou slibuju skorem přes čtvrt roku. Místo ní dávám k poslechu jinou věc, nově nazvanou Bondstar. Interně se jmenuje Kytar2 :). Tož to bylo tak...

Asi před rokem jsem si koupil klávesy, své první dospělejší i když rozhodně ne dospělé klávesy, a tak si říkám, to je fajn, něco udělám. Zvoučky mají hezké, uvidíme co z toho vyleze. A jako druhá věc z nich vylezla tahle "nádhera". Motiv je to velmi, ale velmi obyčejný. Dneska bych to něčím ještě opepřil, ale dneska ne... Nemám náladu hrabat se ve starých věcech, ono se to občas nevyplácí. Buďme rádi za to, co máme, a když je to náhodou prostě špatné, mějme to rádi aspoň z úcty za zásluhy.

I ta sebehorší věc vás vždycky někam posune. Stačí si jen sundat růžové či jinak zabarvené brýle a udělat krok stranou. Dalším rýpáním ve starých kouscích můžete zničit jak svoje ideály o vlastní dokonalosti :), tak samotnou písničku. Dokonalost je něco jako nekonečno. Obyčejný smrtelník ho nikdy nedosáhne, ale může se k němu zkusit aspoň přiblížit. O to přeci jde. Snažit se. Jen tak může člověk růst. Víme?

Myslel jsem si to.