Nikdy Naživo pop-jazz

Tak jsem se rozhodl, že asi definitivně opustím myšlenku vystavit tu na pranýř tu "funky pecku", kterou slibuju skorem přes čtvrt roku. Místo ní dávám k poslechu jinou věc, nově nazvanou Bondstar. Interně se jmenuje Kytar2 :). Tož to bylo tak...

Asi před rokem jsem si koupil klávesy, své první dospělejší i když rozhodně ne dospělé klávesy, a tak si říkám, to je fajn, něco udělám. Zvoučky mají hezké, uvidíme co z toho vyleze. A jako druhá věc z nich vylezla tahle "nádhera". Motiv je to velmi, ale velmi obyčejný. Dneska bych to něčím ještě opepřil, ale dneska ne... Nemám náladu hrabat se ve starých věcech, ono se to občas nevyplácí. Buďme rádi za to, co máme, a když je to náhodou prostě špatné, mějme to rádi aspoň z úcty za zásluhy.

I ta sebehorší věc vás vždycky někam posune. Stačí si jen sundat růžové či jinak zabarvené brýle a udělat krok stranou. Dalším rýpáním ve starých kouscích můžete zničit jak svoje ideály o vlastní dokonalosti :), tak samotnou písničku. Dokonalost je něco jako nekonečno. Obyčejný smrtelník ho nikdy nedosáhne, ale může se k němu zkusit aspoň přiblížit. O to přeci jde. Snažit se. Jen tak může člověk růst. Víme?

Myslel jsem si to.

Tak nevím, co bude s tím "věnováním". Zjistil jsem, že budu potřebovat rozepsat všechny party pro všechny nástroje, které v kousku s pracovním názvem Bez šance (viz druhý můj článek tu na Bandzone) jsou. To pro mě znamená, že budu muset přesně určit, co hraje trubka, co saxofony, kam až dosáhnou, co už je nad jejich možnosti, ... Tak nevím.

Proč to všechno? Včera jsem trochu mlžil, ale jde o to, že to měla být písnička do soutěže, jedné, nebudu jmenovat. No a do letoška to fungovalo tak, že jeden přišel a řekl "mám super písničku". A ten competition-chief řekl "skvělý. a máš jen nápad, nebo je hotová?". Když byla hotová, i se základem, který za něco stál, nebyl problém. Když to byl jen nápad, on tu písničku vzal, zaranžoval a pustil do soutěže. Letos to všechno hraje živá kapela.

Takže mám dvě možnosti. Buď tu muziku vypiplám a napíšu tak, jak to má být, nebo to bude považováno za nápad a je docela možné, že pak z té písničky zbyde jen torzo, protože ty všechny detaily, které jsou nad síly lidské, tam prostě a jednoduše nebudou.

Život je o kompromisech. A hudba taky.

Věnoval jsem písničku s názvem Bez šance. Věnoval jsem ji na (spoléhám se) velmi dobré účely (velmi) dobrému subjektu. Nezachraňuje sice malé vyzáblé děti s nafouklým bříškem, nehromadí krev, ni peníze, ni jídlo pro potřebné, věnuje se ale rozličnému zkrášlování světa, a to si úctu zaslouží.

Obdarovaný subjekt vystupuje pod firmou, která obsahuje jeho soukromé jméno, a tak mu tu nebudu dělat reklamu, ani ostudu :). S písničkou si může nakládat jak chce, tak třeba ji uslyšíte někdy, někde, v nějaké vtipné reklamě, romantickém filmu, nebo na festivalu, nebo ji neuslyšíte vůbec, kdo ví? :)

Načasování té donace nebylo na první pohled nejšťastnější, písnička je ve fázi prenatální, ale tatínek je hodný člověk, tak snad z ní bude hezká holka :). Teď by jen potřebovala adoptivní maminku, která by ji učesala a promluvila si s ní, jak by se taková dospělá písnička měla chovat, co by lidem měla říkat, když si ji chtějí poslechnout.

Snad se to všechno podaří.