Text skladby Sama
z alba Singl Sama
Autor textu: Vítek Kosobud
Na první pohled šťastná, však méně na ten druhý.
Potřebuje splatit od svých přátel dluhy.
Její duše rozbitá, jako když se v lese kácí.
Pomaličku zjišťuje, že své kamarády ztrácí.
Že nedá se jim věřit, že to ty roky nemyslejí vážně.
Pláče sama v koutě a prosí, ať je jí zase krásně.
Studánka slz z neštěstí dál a dál se plní.
Kam zmizeli všichni rytíři na bílém koni?
Vždyť ona se trápí,
ona se trápí,
ona se trápí,
vždyť ona se trápí.
Před spánkem vzpomíná na sebe jako dítě.
Ještě netouží být dospělá, padnout do té sítě.
Chce vrátit se do věku, kdy je člověk hloupý,
kdy štěstí z její duše nikdo neuloupí.
Kdy nebála se toho, že jí další zláme srdce.
Už nechce znovu utopit se ve stejné řece.
Nad úsměvem krásným vyhrávají slzy.
Pláče sama v koutě a prosí, ať vrátí se jí brzy.
Vždyť ona se trápí,
ona se trápí,
ona se trápí,
vždyť ona se trápí.
Poslední dobou přemýšlí především o smrti,
o své křehké duši, která brzy odletí.
Vezme láhev vína a prochází se lesem.
Přišla se sem rozloučit se sebou a stresem.
Usne v měkkém mechu a zdají se jí sny,
že je nejšťastnější bytost vprostřed černý tmy.
Sen stal se skutečností, úsměv její tvář nese.
Už nepláče v koutě sama, spí v hlubokém lese.
