Další z recenzí
Račte se podívat na další recenzi Utrpení knížete Sternenhocha;
Angažovaný pop i oslava šíleného knížete
Transkripce zde; Přiblížit spisovatele a filozofa Ladislava Klímu undergroundovému publiku se už před lety úspěšně podařilo Plastikům v programu Jak bude po smrti. Kdy někdo sáhne k jeho nejslavnějšímu románu o šílejícím knížeti a jeho děsivé femme fatale Helze, bylo tudíž jen pouhou otázkou času. Jeho ponurá atmosféra dekadence a zvrácenosti si totiž o dialog s (pochopitelně experimentálněji pojatou) hudbou doslova koleduje.
Je proto možná s podivem, že po předloze sáhla až plzeňská, širšímu publiku prakticky neznámá čtveřice, kterou navíc vedle jednoho muzikantského veterána tvoří převážně mladí členové. Ti se evidentně nepoddali hororovému vyznění textu a podařilo se jim zachovat si odstup, což je zajisté výborný výchozí bod k tomu, přistoupit k materiálu otevřeně. Bohužel se jim ale zároveň nepodařilo dostat do hudební složky alespoň prvky černého humoru, který je rozhodně jedním ze stavebních kamenů příběhu.
Zpracování tématu ze všeho nejvíc připomíná komponovaná pásma progresivně / art rockových kapel let minulých. Daleko větší důraz než na případné hudební novátorství či nečekané nápady je tu na instrumentální provedení. Tomu vévodí výrazné housle, které spolu s energickou rytmikou a propracovanou kytarou dávají zapomenout na temné a pomalé minimalistické mantry mnohých undergroundových kolegů. Občasného pocitu akademičnosti a ryze konzervativní podstaty výsledek ale nezbaví.
Celkově jde tak spíš o dílo pro pokročilejší posluchače, toužící po náročnější tvorbě, plné delších instrumentálních pasáží a komplikovaných hudebních postupů. Spíše než směrem k současným zvukovým experimentům pošilhává po moderní vážné hudbě a uměleckém vyjádření. Vzhledem k tomu, že ale na snadné vyjádření a posluchačskou vstřícnost předem rezignovalo samým tématem, a předem tak zjevně počítá s menšinovým příjemcem, svoje fanoušky si určitě najde.
