Vzdálené tóny klavíru
prší na mě z hlubin vesmíru
zmrzlej jak Měsíc mám žízeň jak Rus
tak proč mě děsí kosmický blues?
Vím, zní to šíleně
satelity ječí hity o ženě
kterou jsem ztratil v ňáký černý díře
tak zvadnu zpitý a se vším smířen
Usnu na chodníku mezi auty
opil jsem se s třemi kosmonauty
s Johnem Glennem, s Remkem, Gagarinem
neumím to řešit svítiplynem
a tak zdrhám před vlastním stínem
Sám se měním v noční můru
táhnu Prahou rovnou z Bajkonuru
Houstone, mám problém, utekla mi žena
planeta je všude kolem opuštěná
Vím, že jsem pil, co jsem neměl
hvězdy nade mnou a mravní zákon ve mně
pro další život nemám raketoplán
tak si dám pivo, zůstanu sám
Ležím na chodníku mezi auty
včera jsem se opil s kosmonauty
s Neilem Armstrongem a se psem Lajkou
teď táhnu životem s napůl žerdi vlajkou
s Johnem Glennem, s Remkem, Gagarinem
pojďte si pokecat o něčem jiném
Třeba o tom, jak se mi motá hlava z pití
o Měsíci, co tam venku pěkně svítí
o Měsíci navlečeným do strakatejch gatí
co mám ještě říci?
počkám, až se vrátíš
počkám, až se vrátíš
