Morokweng heavy-crossover / Hořice

S tímhle reportem jsem si dal na čas. Psaní reportů je totiž mou oblíbenou prokrastinační činností. A teď už je léto, prázdniny - už není proč prokrastinovat :) Tak třeba to aspoň tentokrát bude stručnější, uvidíme. Slino, poď mi...

Akce se konala v pátek a sobotu 29. - 30. června v Jičíně na Šibeňáku, její jméno je Vans Dirt&Roll. Osobité propojení hudebního fesťáku a závodů na dirt bmx, čili pekelný triky malejch kolech na hliněnejch skocích. Už v úvodu vypíchnu, že pořadatelé (parta kluků okolo 20) to zvládli na jedničku a předhodili Jičíňákům sponzorsky profinancovanou akci, kde všechno skvěle šlapalo, pořád bylo na co koukat - a to navíc zadarmo, tedy bez vstupného! 

Na víkend vyšlo počasí na jedničku. Možná až moc - bylo jasno a teploměr ukazoval pořád něco přes 30°C. Hrát jsme měli v sobotu, ale nedalo mi to a vyrazil jsem se tam podívat se Sezim a Móňou už v pátek, kdy se jely tréninky a předvedly se první čtyři kapely. Šibeňák dejchal pohodou, sluníčko svítilo, pivo teklo, moderátor akce musel bejt trošku sundanej, protože do mikrofonu žvatlal slušný perly a bylo to chvílema k popukání. Byl to můj první osobní kontakt s realitou bmx a z pohledu na rozehřívající se jezdce se mi tajil dech. Prize money 1000€ přilákalo kromě českých borců, taky kluky ze Slovenska, Polska, Německa, Maďarska, Itálie, Austrálie a tak. Vyrozuměl jsem, že přítomný Australan Corey Bohan je něco jako největší hvězda oboru bmx, že vyhrál už snad všechny velký soutěže a tak... no prostě bylo to hustý.

Hrály kapely Egonanie, Uterus, Nukleární hovada, The Wifebeaters... snad to bylo tím vedrem, ale nějak mě to toho dne moc nebavilo. I když na druhou stranu, nukleární refrény o tom, že Vlasta chlastá a že má zpěvák Jawu dvěstěpadesát, rok výroby šestapadesát, mi druhej den ještě pořád hučely v hlavě :) A ty Wifebeaters hráli samý covery. Ramones, Mejdny, Džudas, Egnostikfront a tak...a byla to prdel, párty, jízda...

No a sobotní marast jsem započal ranním kosením zahrady, abych dostal svoji alergii na správnou provozní teplotu, dali jsme dopolední zkoušku, řekli jsme si jakože dobrý a vyrazili jsme. Dojeli jsme na místo akorát v momentě, kdy skončily kvalifikace, začínali hrát hipsteři z Abraham, na Šibeňáku bylo asi 34° ve stínu a v tom jsme tahali nástrojovku asi 30metrů do strmýho kopce. Takže i naše tělesné schránky se dostávaly vysoko nad optimální teplotu už před koncertem :) Ejbové zahráli parádně, zvuk mě bavil, lidí tam bylo už v tu dobu dost. Postavili jsme si to, nazvučili jsme si to, naposledy jsme si opláchli obličeje vodou, převlíkli se...a hurá na to.

Pódium bylo sice ve stínu, ale i tak jsme se tam smažili jak hranolky. Taktak, že jsem nezkolaboval :) Sranda byla, že střecha pódia vrhala stín asi 15m před sebe. A protože stín byl toho dne nedostatkovým zbožím, lidí se k nám nahrnulo poměrně dost. Jestli tam byli kvůli nám nebo kvůli klimatu, to už se nedozvíme. Pracujme ale pro tentokrát s předpokladem, že tam stáli proto, že jsme tak dobří, skvělí a krásní. A upocení! Stříkat ze  mě začalo prakticky s prvním tónem. Vedro navíc asi nedělalo dobře ani ani mému pedalboardu, protože kvákadlo vydávalo prapodivný zvuky a whammy pedál prostě odmítal hrát to, co jsem chtěl a pořád se v nultý poloze rozlaďoval. Ale jinak jsme si zahráli fakt parádně. Parádně jsme se slyšeli, lidi (a hlavně Hynek!) se na nás smáli ...a tak jsem na ně mrkal, kdykoli mi to sůl v mých očích dovolila :) 

Ale když jsme slezli dolů. všimnul jsem si, že jsem celej rudej jako rak a pot ze mě nepřestává lít (a nepřestal ještě několik hodin). Byl jsem tak vyřízenej, že jsem ani neměl chuť na byznys, tak jsem ani nerozbalil stánek s merchem. Na Dirtenrolu jsme si   teda na moc děvek nevydělali :) A kapely po nás byly supr. Polská Spirala vzadu vyhulila asi 20 bongů, na pódiu předvedla parádní psychedelickej stoner psychedelic bluesrock. Pak jsem zjistil, že dva její členové jsou jezdci bmx a že basák ještě pojede finále. Wow, hustý. Je tu řeč o vlasatém týpkovi s masivním knírem a batikovaným tričkem. A jezdil parádně! Trutnovská Exorcizphobia všem ukázala zač je toho v Krkonoších thrash. Velká atletika. Pak se jelo to finále. Stáli jsme s otevřenou pusou a sledovali čímdál krutější triky předvádějících se jezdců. Škoda, že hned třetí jízdu se biker s přezdívkou Satan celkem ošklivě vysekal a zkurvil si koleno (or was that just God trolling?:)). Měl jsem z toho zvýšenej tep a spontánně jsem při každém backflipu křičel "no do píči to ses posral snad, kúúrva!" ...tak doufám, že jsem nepohoršil přihlížející děcka :) Vy, co jste tam nebyli, fakt jste o hodně přišli! 

Youtube Video 9MkiJr-VpqI

(video ještě není... ale takovýhle prasárny tam padaly taky! Navíc ta jičínská dráha byla mnohem divočejší a měla podle mě větší koule!)

Pak už na mě celkem padla únava, První Hoře jsem zkouknul z polohy sedu...Status Praesents jsem jen ochutnal a už toho na mě bylo moc a jeli jsme domů ... druhej den klasická rozlámanost, chrapot. A tuna skvělých vzpomínek! Snad to kluci daj do kupy i za rok a zase to bude. Určitě si to nenechte ujít! Dík pořadatelům za celou kapelu, že jste měli ty koule to celý zařídit, vyběhat. Nemělo to chybu! Konkrétně Tomáši Kudrnáčovi, Tomáši Bernému, Tadeáši Pitthartovi a všem, kdo jim pomáhali. Fakt respekt! (to slovo jsem se naučil v sobotu od moderátorů :P ) 

V sobotu bude v Miletíně akce podobného ražení. Koupaliště, horolezci, bajkeři, skejťáci, kapely, lokální pivko... Těšíme se jak malí Jardi! Doražte, bude to určitě super! (klik na plakát tě hodí na FB akce)

Dnešní díl ze série dlouhých reportů má trochu zpoždění. Inu, to víte. 2/3 kapely čekají běham pár dní státnice, tak máme myšlení trochu někde jinde Já teď čekám, až mi zaberou  kapky na sennou rýmu a mozek se mi přesune z nosu do mozkovny a já se budu moct vrátit ke svejm grafům. :)

Morokweng na Votvíráku, to byla naše první virální "bomba":). Když jsme před čtvrt rokem pustili na FB informaci, že jsme vyhráli nějakou soutěž (byl to Rock Nymburk, divácké hlasování, ale to je teď jedno) , obdrželi jsme od fanoušků několikanásobně nejvyšší počet lajků a gratulací a jakákoli naše další zmínka o účasti na "otevření festivalové sezóny" byla odměněna potleskem a přáními úspěchu. Z toho se nechá odvodit, že lidi mají rádi vítězství (v čemkoli) a účast na velkých festivalech považují za něco prestižního. Nebudu zastírat, že jsme z naší přislíbené účasti měli taky dobrý pocit a že jsme byli v očekávání, co máme vlastně čekat. Mamutí akce v mamutím areálu milovického vojenského prostoru. Spousta "velkých jmen" české scény. A tím nemyslím hardcore nebo crossover scénu, ale tu středoproudou scénu. Takže Chinaski a Olympic, atd... a do toho všechny ty exhumovaný osumdesátky Citróny, Arakainy, atd. Nechci to nikomu brát a taky nebudu. Je to muzika, která je vesměs dělaná poctivě a prodávanost a komerční úspěch je z jistýho úhlu pohledu asi taky měřítko kvality. Nicméně kluci z Morokwengu dělaj něco jinýho, poslouchaj většinou taky něco jinýho ... a tak jsme se cejtili trochu nepatřičně :) 

Ještě navíc jsme dostali relativně fakt dobrej čas. 20:20. Sice na nejmenší 4. scéně - tedy ve stanu, ale to je přece jedno. V sobotu bylo příšerný vedro. Asi milion stupňů. Den předtím jsem trochu kalil, měl jsem svijanskou kocovinu deluxe. Na odpolední zkoušce před koncertem mi každý vokální výpad rezonoval v hlavě jako soustava nasranejch kladiv, cejtil jsem se hrozně. Do toho tyvole senoseč! První teplej víkend po nějaký době. Všichni zemědělci a zahrádkáři kosili louky jak diví. A já mám zasranou alergii!! Takže hektolitry soplů, kejchání, bolehlav, vedro, spocený půlky.... a hurá na festival :) Ještěže je ta česká krajina tak krásná, že cesta byla v klidu. Svižně jsme se přiblížili k festivalovému městečku. TO - JE - OBROVSKÝ! Všude auta, lidi, stany, musí to mít rozlohu několika kilometrů. Začínáme se bát, že tam bude tolik lidí, že dostaneme trému. Ale nepředbíhejme :) 

Abychom se dostali k naší stagi, museli jsme objet celej areál. Několik kilometrů slalomu mezi spařenými festivalovými lidmi. Typickej vzorek, holky v krátkejch sukních a s vrškama od bikin, borci do půl těla s červenejma krkama a podlomenou chůzí, metloši, co nesvlíkaj černý trička Metallicy ani když je odpolední výheň, lidi, který to prostě zmohlo a tak si ustlali kdekoli to na ně přišlo... Když jsme kolem 6. hodiny přijeli, hráli Five O'Clock Tea. Ve stanu bylo tak 150 lidí a vzduch jak v oslí řiti. Pro představu  máte doma fóliák na papriky nebo tak něco? Víte jak v něm je, když je venku teplo, žejo? :) Ale co, času je ještě dost, mezi tím se třeba ochladí. Po nich nastoupila legenda - Jaroslav Uhlíř. Stan se totálně zaplnil lidma (400?) a ještě asi jednou tolik jich stálo venku před stanem. P. Uhlíř spustil a celý dav začal zpívat slovo od slova s ním. A jely se všechny ty pecky - z Ať žijí duchové, z jinejch pohádek a dětskejch filmů, Dělání, Tři Veteráni.... Aplaus byl enormní. Atmosféra nostalgická a boží. Skandující publikum nechtělo umělce pustit z pódia. Přidával asi 3x. Stage manager nám vzadu říká, že to po něm nebudeme mít zrovna snadný. You don't say! :P

Samozřejmě se stalo to, co jsem čekal. Minutu po tom, co pan Uhlíř dohrál, nezbyla ve stanu ani noha. Nedivím se jim. Bylo tam tak 40 vlhkejch stupňů a žádný pivo. Pomalu se tam začalo trousit pár našich na Votvíráku přítomných kamarádů. Stavíme, zvučíme. Všechno krásně a hladce. Tuhle stage zvučí Honza, kterého jsem náhodou poznal týden před tím v Plzni, protože jezdí s the.switch jako jejich zvukař. To se mi ulevilo, že se tentokrát nemusím namáhat vysvětlovat zvukařovi, jak bychom chtěli, aby to znělo :) No, ale už to bylo nazvučený, už jsme byli převlečený, už jsme stáli na pódiu, už jsem pomalu chytal první tón - a ty davy furt nikde :) Ten výše popsanej problém s trémou nenastal. Hráli jsme totiž zhruba pro tolik lidí, na kolik jsme zvyklí z klubů. Z těch ne zrovna narvanejch klubů. Cca 35-60. Takže jestliže na Votvíráku bylo něco okolo 25000 lidí, na Morokweng se přišel podívat cca každej pětistej návštěvník :) Já to věděl, že nestačí tam jen přijet, ale že ještě člověk musí bejt slavnej, aby se někdo přišel podívat! :D

Aby to nevypadalo, že jsem z toho nasranej. Ani náhodou nejsem. Jednak tu kvantitu prostě neměřím, jednak si spíš vážím toho, že těch pár našich kamarádů si lajzlo vzít s sebou ještě nějaký svý kamarády. A že tam pár náhodnejch kolemjdoucích přišlo a zůstali tam - to je přece super, ne? Hrálo se nám výborně. I přes to vedro, který mi napustilo do očí pot už při třetím songu a pak jsem musel vypadat, že pláču :) A po koncertě za náma i nějaký nový lidi přišli, jeden týpek si myslel, že Maty musí bejt foremní hráč Mapexu, když je tak dobrej a pak si koupil ne jedno, ale dvě CDčka... Prostě to bylo dobrý. Skvělý. Jen možná ne zase tak velký, jak jsme si chvíli mohli malovat :) Jo a když jsem se šel do šatny převlíct, nějakej pankáč seděl za plotem na zemi vedle Toiky s nataženejma nohama, předkloněnej dopředu ... a brutálně se tam vyblil. Ale hrozně! :D 

No a po nás hrál Xindl X, ocenili jsme, že přestože hrál do půl těla, natáhlo se mu na konec koncertu na pódium asi 8 holek a začaly tam spontánně tancovat a zpívat. Samozřejmě toho na sobě neměly moc. Hustý. Pak jsme mrkli na Chinaski (starý věci fakt celkem nářez. A bubeník Marpo meganářez) na Visáče (byla to legrace. žádný velký intrumentální kejkle, ale byla to sranda), na Charlie Straight (to už jsem po obrovským areálu lovil kafe) - jejich koncert byl asi dobrej, ale mě už bolely záda. Navíc přišel nějakej přívalovej vítr, kterej bral ze střechu hlavního pódia vodu, která tam napršela při krátký přeháňce) a stylově zkropil každého z několika tisíc přihlížejících. Přišlo mi to hustý. Ale bezpečákům to asi přišlo spíš nebezpečný, protože koncert předčasně ukončili a lidi hnali od pódia. No a tak jsme se posbírali a jeli domů :) 

Příjezd? Pozdě. Neděle? Mrtvá.

Kde se uvidíme? No přece Dirt & Roll v Jičíně na Šibeňáku, kde tamní omladina pořádá fakt hodně velký závody na dirt-bmx. Jezdci z celýho světa a nadupaný kapely. Klikni na plakát a dostaneš se na FB. Je to zadarmo a myslím, že to bude fakt, fakt hodně dobrá podívaná. Chtěl jsem tam jet už před tím, než nám Berňák potvrdil naši účast. Zaškrtněte si to v kalendáři, vy co nebydlíte daleko ;)

Hugo

Psal se rok 2003 nebo 2004, když jsem jako 14 nebo 15 letý jeliman poprvé navštívil tradiční Zahradní slavnost. Tenkrát mě začínala bavit muzika a tohle byl jeden z mých prvních navštívených koncertů. Kdo neví, jak to vypadá u nás v Hořicích v lomu u sv. Josefa, je to přírodní areál, ze dvou stran les, ze dvou stran skála s vtesenejma sochama a obrázkama. Místo prověřený sochařema, spiťarama, horolezcema, festivalem Cultural Reggae Vibez, atd.  Takže mě to tam samozřejmě totálně nadchlo svoji atmosférou a tím rockových duchem jako takovým. No a pojal jsem plán, že by bylo supr, mít jednou kapelu a třeba si tam zahrát :)

No, kapelu máme už dlouho, ale na Zahradní slavnosti jsme si vrzli až letos. Tak jsem se samozřejmě těšil, jak Hugovi z minulosti ukážeme a samozřejmě taky na to, že si zase zahrajeme doma. To je totiž vždycky takový jiný. Jdou se tam podívat typy lidí, který by na náš klubovej koncert na druhým konci republiky asi nepřišli. Doma si člověk nechce utrhnout ostudu, je nervóznější... No, měli jsme hrát druzí a do Lomu jsme dorazili včas - krátce po 6., na kdy byl avizovaný start. Hned se dozvídáme první čachry - kapela Driák spěchala domů, takže půjdou druzí místo nás, zatímco domácí Prádelna půjde na věc normálně 3., tím pádem my půjdeme čtvrtí. Počítám, že když první kapela půjde v 7, druhá v 8, třetí v 9, my půjdeme na pódium v 10 nebo nejdýl kolem půl 11. Což je vlastně nejvíc v pohodě čas :) Ale popořadě.

Zahradní slavnost otevřely dvě punkové kapely z jednoho města, a to z Lánova. Skoč do zdi a Driák. Byly si tedy celkem podobné. První měla slušnou rytmiku a trochu monotónní zpěvy, druhá měla naopak slabší rytmiku, ale zase suverénnější projev, zpívaly u nich snad u tkaničky od bot a navíc měli tahací harmoniku.  Po nich nastoupila domácí Prádelna - a ta mě prostě  baví. Jsou už nějakej pátek bez bubeníka, takže Ramil odložil kytaru a sednul si za bicí. To, že je to původně spíš kytarista, nebylo moc poznat - prostě to tam nasázel. Milanova basa zní jako tekutý zlato a Vítkovy psychedelický jazzový sóla na saxofon se táhly potemňujícím lesem jako čokoláda. Piju Pu-erh z místní čajovny a chrochtám si. Když hráli poslední písničku, byli jsme požádáni, abychom mezi nás a Prádelnu pustili ještě kapelu Terra Ignota z Prahy, že prej to maj daleko a ušetří se čas, protože hrajou narozdíl od nás taky na erární bicí. Jasně, proč ne. To jsme ale ještě netušili, že pražští budou stavět půl hodiny, zvučit čtvrt hodiny a hrát asi hodinu a deset minut :) Bylo to poněkud dlouhé, pokud uvážím, že pak jsme měli hrát my, po nás měla hrát ještě jedna kapela a po ní ještě tři DJs. 

Pódium jsme dostali k dispozici krátce po půlnoci nebo tak něco, takže hrát jsme začali kolem půl jedné. Trochu jsme se báli, co se stane s publikem po prvním temném kilu a prvním screamu. Pohoda. Lidi se začali vlnit a usmívat a vypadalo to, že si to užívají stejně jako my. Vlítli jsme na to v krátkejch rukávech a nohávech, takže vzhledem k nočnímu chládku to bylo "docela cool". :) Na pódiu jsme si vymazlili zvuk, takže jsem všechno skvěle slyšel a set nám příjemně plynul. Jako předposlední věc jsme tam dali naši novinku, diskofilní cover Take on me. Vypadalo to, že všechny příchozí (aspoň kam mi oko dovolilo dohlédnout) tím bavíme. Všechny asi ne, protože na konci songu přišel k pódiu jakýsi zarostlý pán a flusnul mi k nohám. Asi mu ty osumdesátky moc nesedly :)) No co, jednou to přijít muselo. A dalo se čekat, že poprvé se to stane doma. Potom nás ještě vyhlásil jeden místní pán, kterého jsem si vždycky vážil, že jsme "nejtrapnější hovada" ... a mezitím minimálně padesát přítomných nadšeně tleskalo a pískalo. Celkem ambivaltntní zážitek, to vám teda povím:) Set jsme samozřejmě dohráli a protože nás nechtěli pustit z pódia, poslali jsme tam ještě jeden přídavek. 

No a pak už je to jasný. Rychle sbalit, rychle dolů, pustit poslední kapelu Nekuř toho tygra. Myslím, že DJové nemohli začít dřív než v půl třetí, takže by mě celkem zajímalo, do kolik to tam dunělo :) 

Mám z té akce smíšené pocity. Na jednu stranu jsme si fakt parádně zahráli na krásném místě se super atmosférou a dostalo se nám nevídané zpětné vazby od domácích fanoušků. Na druhou stranu jsme dostali zase po dlouhé době lekci nepochopení, netolerance a maloměstského buranství. Škoda. Mně když se kapela nelíbí, jdu pryč :) Děkujeme fanouškům za podporu a pořadatelům za pozvání, doufáme, že to nebylo naposledy.

Příští víkend nic. Ale v sobotu 16. se komerční mrdky Morokweng představí na festivalu Votvírák v Milovicích u Prahy, kde zahrajeme mezi Jaroslavem Uhlířem a Xindlem X. TO bude prdel! :) 

Tak zatím zdar;) 

Hugo