Na včerejší akci v Trutnově jsme nejeli ani DeLoreanem, ani nám Dr. Emmet nenainstaloval do auta svůj slavný proudový kapacitátor, přesto se nám podařil téměř dokonalý skok v čase. Před devíti měsíci jsme na stejném místě a
před skoro stejným publikem odehráli náš poslední koncert v předchozí sestavě. Tuto sobotu jsme se tak vrátili na místo činu a po dlouhém období ticha poprvé veřejně vystoupili v pozměněném složení.
Zdrženi neočekávaně složitějším tetrisem, kdy se nám povedlo do naší drožky vtěsnat veškeré vybavení až na několikátý pokus, dorazili jsme až těsně po začátku setu první kapely, místních počtářů EgoFear.
Sice jsem kvalitu jejich tvorby poznal už z dřívějších poslechů na Bandzone, přesto mě velmi příjemně překvapili. Obzvlášť frontman Zdenda byl svými ninja tanečními kreacemi a pohybem zbloudilé střely výrazným poutačem pozornosti. Trautenau tak vyplodil
další těleso, které se rozhodně vyplatí sledovat.
Po nich nastoupivší Exorcizphobia je už thrashovou jistotou, což svým včerejším výkonem jednoznačně potvrdila. Obzvlášť má oblíbená "Nuclear War" mě donutila vykroužit nohou elegantní charleston, o lidech v
předních řadách nemluvě. Skořepový pán mi dokonce v některých polohách nebezpečně připomínal Jamese Hetfielda, ikonický model 1987. Chybělo snad jen víc pokřiků "Yeah!" a vyryté "EET FUK" na kytaře. :)
Chystat se po takové smršti k první veřejné prezentaci, navíc komplikované technickými obtížemi, nebylo úplně ideální. Během našeho setu se však sál nijak nevylidnil, takže neplánované ozvláštnění našich skladeb
neustávající zpětnou vazbou asi nebylo tak nemuzikální. :) Za tak trpělivou podporu patří všem návštěvníkům veliké poděkování. Protože mnohé vídáme i na koncertech v Hradci Králové, zařadili jsme do playlistu jako překvapení pro věrné i náš nikdy nehraný,
přesto největší powerviolence hit Kačátko. Tato tklivá píseň nastoluje řadu existencialistických otázek, a to na ploše pouhých dvou vteřin. Snad její hluboce katarzní text nikoho neuvrhl do trudomyslnosti. :)
Poslední Streetmachine byli vskutku důraznou tečkou za večerem. Hudební odkaz na newyorské uličníky se ve spojení s účinky místního anestetika Krakonoše ukázal být velmi hybný. V sále to vřelo, dokonce i já
jsem uznale pokýval hlavou, občas neartikulovaně zakřičel, ba i nohou do rytmu podupal. Značka HC Pardubice tak pro mě získala zcela nový význam. :)
Akce se tedy velmi vydařila, za což děkujeme především Míše a Jarinovi, kteří se chopili organizace. Protože víme, kolik času, úsilí a peněz stojí uspořádání podobného koncertu (sami aktuálně jeden
připravujeme - viz http://www.facebook.com/events/537763252924397/), jsme za jejich nadšení neskonale vděční. Doufám a věřím, že
nepoleví, a budeme se tak moct na trutnovský Underground zase někdy vrátit!
