do rozhlasu nevlezu, dokud budu živ
nejsem z rodu vítězů, no ale ani primitiv
já vím, že mám to, co dělám, dělat rád
zavřít hubu, držet krok a brát svůj plat
trable spláchnout do dřezu a dělat cokoliv
chtěl jsem myslet hlavou, leč zle jsem pochodil
chtěl jsem najít vlastní řeč, našel jsem jen dril
to je porád jenom samý: pozor, vztyk!
každej druhej je tu starej bolševik
do rozhlasu nevlezu – dík, už jsem tam byl
kamery a píchačky, turniket a kód
lejstra, štemply, visačky – váš věk! a číslo bot!!
podpis v knize příchodů a odchodů
kde jsi byl a s kým a z jakejch důvodů?!
do rozhlasu nevlezu (leda bych přelez plot)
a službu měl ten večer starej Voda
ten je starší než sám čas
povídá:
musíš znát ten správnej grif, jak vyhovět všem
cti náš skvělý kolektiv, nebo jdi z kola ven
o šťouraly jsme tu nikdy nestáli
archiv, ten jsme pro jistotu smazali
na nic, co se dělo dřív, se nepamatujem
tak hráli si tam na práci a na skutečnej svět
zírali jak vlčáci na tureckej med
každej dělal zásadně jen to, co měl
nikdo se tam pro nikoho nepředřel
styl, kterej se vyplácí už 2000 let
ďábel stvořil rokenrol a pámbu nám dal pop
bigbít, to je John a Paul, a kdo je to ten Bob?
tak to chodí, když chcete hrát svoje blues
lidem, kterejm k štěstí stačí Tomáš Klus
a kdo říká, že to není folk, sám si kope hrob
ať zkusíte cokoli, náš zákazník – náš pán
v tomhle šťastným údolí, kde stačí plnit plán
tak to chodí, když čekáte na potlesk
v zemi, kde je nejčtenější plátek Blesk
kde vkus se belhá o holi, kam rozum není zván
já nerozdávám úsměvy a poznám dobrej vtip
z jistejch věcí neslevím a nechci se mít líp
chci jen dělat to, co umím a co znám
a nelhat si tak dlouho, až se nepoznám
do rozhlasu nevlezu, nejsem jejich typ
holt nejsem ten typ...
