sníh padá, padá, večerní sníh
barev je čím dál míň a chuť vystřídal hlad
můj život patří do levnejch knih
můj svět je jeden velkej antikvariát
pod starou lampou z ruky si číst
ve vlastních stopách jít až tam, kde houká vlak
v klidu si počkat na ostrej hvizd
dělat, že necejtím, že je mi všelijak
den co den se tupě dívám na svůj volnej pád
nebráním se, nezblázním se, vychutnávám let
svět je pro mě jeden velkej antikvariát
do kterýho chodím vracet čas a utrácet
když zavřu oči, slyším ten tón
paprsky měsíce jak mosty přes propast
stín stínu říká: jo, to je von
pohyby unavený, poslední dům zhas
kouknul jsem se na hodinky, bylo za pět dost
krok dopředu a dva kroky zpátky je můj styl
měsíc zašel, noc je propast, nikde žádnej most
dneska asi půjdu domů o pár set let dýl
