mám chuť
probodnout se věží
co padá vzhůru
koukám
jak se město ježí
a dělám inventuru
už jsem se rozloučil tu se všema
teď sedím a mám Boba Dilema
broukám
to jenom motor běží
v dálce
dračí oči hoří
v uších šumí moře
měsíc
ten si pohovoří
s mlhou na stolový hoře
jako by upíjel z ní chvílema
já sedím a mám Boba Dilema
bůh ví
kdo tvoří, ten i boří
spílám
všem těm, co se ptají
(a já jim ještě odpovídám)
spílám
všem, co usínají
zatímco já tu za ně hlídám
unaven předlouhejma mílema
jen sedím a mám Boba Dilema
zpívám
a oči zhasínají
