pánové a dámy, přestanem si hrát
hlaste se, kdo v sobě máte ňákej mravní řád
kterej by vás chránil před špínou a zlem
kdo z vás žije s tuší v duši a kdo s démantem?
přátelé a známí, nebudem si lhát
máte radši dobrou práci, nebo dobrej plat?
vážíte si svýho talentu a snu?
bažíte víc po krásnu, anebo po prázdnu?
do toho, jsme sami, jenom vy a já
povězte mi, co se v noci každýmu z vás zdá?
máte ňáký přání, či jste tu jen tak
a všichni kolem čtou váš život jako levnej brak?
podvody a klamy, krysa, páv a had
co vám bleskne hlavou, až budete umírat?
věřili jste kecům všude kolem nás
nebo těm pár moudrejm slovům, pravdě bez příkras?
nedá mi a dá mi – vztah, anebo styk?
co tu po vás zůstane v ten soudnej okamžik?
každej za ty léta do něčeho šláp
teď už jde jen o to, kdo je dáma a kdo chlap
je to furt to samý a přece furt hloub
říká: lásko! myslí na to, kam by jí ho šoup
ve dne řídí projekt, od osmi má raut
kdyby přečet víc než jednu knížku, byl by out
kromě dalajlámy už se nemodlí
nikdo za nic jinýho než za svý pohodlí
každej dostal novou televizní tvář
ty starý si obkresluju pro svůj bestiář
jestli jsem vás namích, to je vážně pech
tolik lidí staví svět na shnilejch základech
zatáhnou vás do svejch sítí, lží a her
je jim jedno, že jste měli ňákej cíl a směr
bomby za dynamit, za choleru mor
z parků dělaj Disneylandy, tankodromy z hor
všechno, co jim vadí, shoří na popel
kdyby se teď hned chtěl projít, nevím, kam bych šel
tam, kde byly krámy, je teď jeden krám
v něm se všichni spolu (sami) oddáváme hrám
nemůžu říct, že vás neznám nebo znám
přestávám mít smysl, mám už jen ten blbej krám
můžete si vybrat
přestanem si lhát
nebo budu tuhle píseň
do zblbnutí hrát
tak jak?
