měsíc zaplul jak zlatá lžíce
do kaše zlíchovskejch skal
chlap si upliv do popelnice
a potom zase šel dál
koukám z okna na netopýra
do lampy vlítnul a spad
jedna třicet – do stropu zírám
jsem nerad, nebo jsem rád?
asi jsem rád
a zatím
někde venku žiješ dál
ten svůj život, o kterým nic nevím
všude ticho
vprostřed bílejch skal
temnej Děvín
nová sloka: pondělí ráno
bolí jak sedřenej strup
lidi vrčej na přivítanou
můžeme založit klub
žonglér v parku kuželky metá
tam, co byl před chvílí mrak
kdekdo mluví o konci světa
přátelé, nechme to tak
nechme to tak
a zatím
někde venku žiješ dál
ten svůj život, o kterým nic nevím
všude ticho
vprostřed bílejch skal
temnej Děvín
brzdy kvílej, město se svíjí
okolo mě jako v snách
jde se udat na policii
ten dlouho hledanej vrah
zpod rolety zhaslýho krámu
dere se papouščí křik
racek sedí na vlnolamu
řeka jak náhrdelník
a parník dostává smyk...
