nediv se, že zdrhám pryč
když vidím železnou tyč
že chci zůstat živ a zdráv
v galaxii holejch hlav
jako správnej kosmonaut
přeskakuju řetěz aut
jako správnej sebevrah
nemám vztek – mám děsnej strach
o škodovku s holkou sek
ještě teď tam bude flek
omlátil s ní pravej bok
prej že šťastnej novej rok
ten, co ho chtěl zastavit
dostal přes hřbet jako žid
kopali ho světa kraj
pak ho šoupli pod tramvaj
když jsem vešel mezi ně
tvářil jsem se nevinně
pak jsem špitnul: nech to bejt...
takovej jsem směšnej šmejd
obešli mě jako smrad
šli se ještě krapet prát
stál jsem tam jak idiot
dělal jsem jim živej plot
holce v lebce prdnul šev
poztrácela všechnu krev
rubínově rudej Nil
zhaslý oči zaplavil
kdybych nebyl sráč a srab
za flígr bych vraha drap
že však nejsem hrdina
blbě se mi usíná
