člověk sám a sám se potácí
motá se po scéně a nikde žádný diváci
člověk potácí se sám a sám
narvaným městem jako bludnej Holanďan
každej den ho něčím poleká
koukněte na toho osamělýho člověka
stíny se dlouží, smrt je vzdálená
z tmy v jeho duši se mu podlamujou kolena
bůh ví, proč jsem přišel na ten svět
a čert ví, proč mu nechci rozumět
umím jen hrát a pít až do rána
umím jen chlastat a hrát
láska má, s kým asi usíná?
ať dělá, co dělá, je relativně nevinná
sem tam ji vídám ve svejch snech
většinu času ale zdá se mi o křídlech
lítám si, lítám povětřím
nikdo mě nehledá a nikomu už nepatřím
bez cíle plachtím sám a sám
narvaným nebem jako bludnej Holanďan
bůh ví, proč jsem přišel na ten svět
a čert ví, proč mu nechci rozumět
umím jen hrát a pít až do rána
umím jen chlastat a hrát
ženská je nestálá jak jarní počasí
pro něco zahoří a pak se zase uhasí
před chvílí mi ujel další vlak
je mi jen pětadvacet let a čekám na zázrak
SOS – ještě že tebe mám
poslední výstřel na planetě Sebeklam
přístav se změnil v mlžnej stín
a ty jsi útes, na kterým se zachráním
bůh ví, proč jsem přišel na ten svět
a čert ví, proč mu nechci rozumět
umím jen hrát a pít až do rána
umím jen chlastat a hrát
jízdenka do pekla, z půllitrů dlouhej plot
už nikdy neříkej, že nejde o život
celej rok jsi v prvním měsíci
hodina mezi psem a vlkem končí zimnicí
už se v tom nevyznám – zapadlej nonstopáč
jak se dnes jmenuješ a co jsi vlastně zač?
pod hlavou obrubník, nad hlavou hejno vran
počítám do deseti jako bludnej Holanďan
bůh ví, proč jsem přišel na ten svět
a čert ví, proč mu nechci rozumět
umím jen hrát a pít až do rána
umím jen chlastat a hrát
