v zahradní knajpě
kde šeřík páchne pivem
bdím nad svým průšvihem
jak měsíc nad přílivem
ničí mě svědomí
a strach a stud a tréma
tma padá na domy
a čím dál víc tě nemám
když přijdu domů
tak vidím jen tu jámu
shora to vypadá
že žijem v hlavolamu
tvůj otisk ve skále
a moje rána řezná
čím dál víc namále
a čím dál víc tě neznám
obcuju s fotkou
a spílám záznamníku
tělo má v zádech stín
a stín má v zádech dýku
v noci to zaškytá
jak v porouchaným stroji
jsem zralej pro špitál
a čím dál víc se bojím
