Jsi pořád se mnou i když se mnou nejsi, tak tě cítím.
Před očima dlaň a za ní tvá silueta svítí.
Vzácné klenoty ležící na dně studny tvou myslí vylovím,
když mi zmizíš, chlad tě zaslepí, hlas naleznu,
vím, kde budeš žít.
Stromy křičely, o snech, co se vlní na dně tůní.
Zvony v průčelí staví naše hrady slov a vůní.
Žádná vzdálenost, která okem rozdělí, neztrácí k času klíč,
když mi zmizíš, chlad tě zaslepí, hlas naleznu,
vím, kde budeš žít.
Sněhobílá klec, ráno jsme v ni probudili větu:
Překonávat zdi, zničit je a odevzdat se světu.
Na hromadě vos necítit se ubodán, necítit pustinu,
když mi zmizíš, chlad tě zaslepí, hlas naleznu,
vím, kde budeš žít.
Když mi zmizíš, chlad tě zaslepí, hlas naleznu,
vím, kde budeš žít.
