Trochu mojí pomoci...
Ještě včera se ti zdálo, že sedíš v kruhu lidí,
kteří, pokud budeš padat, rozhodně tě zachytí.
Pokud budeš potřebovat trochu mojí pomoci,
musím rozpoznat, musím rozpoznat
pravý čas, kdy mám přijít.
Snad uneseš závaží...
Ptám se na tvou vnitřní sílu i když nevím, kam chceš jít.
Pokud je život za oknem, stačí ho jen oslovit.
Nesmíš ale zapomínat, že neseš tu váhu sám,
tvé rozhodnutí, tvé rozhodnutí
na nikoho nečeká.
Trochu mojí pomoci...
Tvá cesta je příliš úzká, nemohu tam jít s tebou,
abys poznal celou váhu, neukrývej se před tmou.
Pokud budeš potřebovat trochu mojí pomoci,
musím rozpoznat, musím rozpoznat
pravý čas, kdy mám přijít.
Nesmíš ztratit vědomí...
Možná bys mi mohl věřit, když svou cestu sám tvoříš.
V každé další těžké chvíli budeš vlastní tváři blíž.
Pak si třeba uvědomíš, že jsi čekal na slavnost,
aniž bys věděl, aniž bys věděl,
že je život slavností.
