Vrána! folk-rock / Kladno

Střepy

Už to nebolí.  

Už je mi líp.

I když myslel jsem si tehdy, že než s tím žít, no to bych radši chcíp.

Už to nebolí.   

Už je mi líp. Už tě nepostrádám.

Chybí mi pocit štěstí. Chci žít.

 

Nejistej v cizím městě

Všude jen ne s tebou na tvý cestě

Tolik slz co provázelo lásku v bahně

Tolikrát na dně, snažil jsem se cítit dotyky tvý dlaně

Vyprahlý rty chtěj ještě

Osudovej dotyk deště

Čas nenávist a zlost už srazil pěstí

A já jsem připraven cítit štěstí

 

Už je mi líp.

I když myslel jsem si tehdy, že než s tím žít, no to bych radši chcíp.

Už to nebolí.   

Už je mi líp. Už tě nepostrádám.

Chybí mi pocit štěstí. Já chci žít.

Zametám střepy svý duše

Odér špíny a prachu kolem nás

Uvízli jsme – my, oni, všichni mimo čas

Zametám střepy svý duše

 

Co se rozsypalo, nikdy už se nespraví,

už navždy budem špinaví

bolest je jako střela v hrudníku

bolest je vinou viníků

 

Čeho jsme se na sobě dopustili,

možná jsme chvíli žili i nežili

Trest láme moje srdce v dví

Zetlí, zemře, zmizí

Navždy už si budem cizí

 

Zemřu s trhlinou pod chlopní

Chvíli jsem mohl milovat

Přece jenom krátkou chvíli

Chvíli, jíž si vážím

a jíž se navždy budu bát

 

Už to bolí

Zas to bolí

 ----------------------------------------------------------------------------------------------------

Za zrcadlem (Part 1.)

 

Za zrcadlem je tma, když muž ženu uhodí

A pak se ptá sám sebe proč.

Za zrcadlem je tma, když dítě se narodí

Jen pro obchody vztahový

 

Tam někde v tý tmě je zkurvenej bůh

Kterej ti bere tvůj poslední vzduch

Bere ti vše, jsi pro ně jen zmrd

Číslo na papíře, zasloužíš smrt

 

Já jsem to dítě, a já jsem ten bůh

Není tu vidět a z ohně jde puch

Vznáší se hrdě ta křídla popela

Vzpomínám, kdy jsi ve mně lásko, zemřela

 

Tam někde v tý tmě je zkurvenej bůh

Kterej ti bere tvůj poslední vzduch

Bere ti vše, jsi pro ně jen zmrd

Číslo na papíře, zasloužíš smrt

 

  -----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Hladina

 

Její odraz na hladině

V pusté krajině

Mrtvé jsou vyprahlé květy

 

Vítr jí rozcuchá vlasy,

odnáší s sebou

to co bylo kdysi

 

Osamělá, je opuštěná a láska jí spaluje v nitru jména

Odcházení zanechává bol a děti bez příjmení

 

Lístek prolétá, bříza se ve větru k hladině ohýbá

Dívka je v úsvitu ztracená

Vtíravý splín se jí do vlasů rozlévá

 

Osamělá, je opuštěná a láska jí spaluje v nitru jména

Jak bude žít?

A za kým má jít?

Když on tu není a nemůže být.

Už kráčejí stíny, vytvářejí vrásky a šediny, splíny.

Odcházení zanechává bol a děti bez příjmení.

 

Kráska usíná. Vtíravý splín se jí do vlasů rozlévá.

S úsvitem v růži je ztracená a ráno se nad Kladnem rozednívá.