Máš sto stínů
v podloubích
kde prázdnej klid
jsem ještě tenkrát stih‘.
Máš sto stínů
od věží
a tisícům splínů
čas nevěří
Máš sto stínů
pod vodou
vltavskejch jezů
nikdy nevyjdou
Máš sto stínů
od lidí
a teď i konta účtů
často nekrytý
Sto stínů nad řekou, ve sto tvářích se den hádá s tmou,
Sto stínů – ve dnech lžou, utíkaj, a v nocích se rozplynou.
Máš sto tváří,
jen jednu svou,
tisíckrát
poznamenanou
Máš sto tváří
a cizích jmen,
a cizích září,
a cizích měn.
