Na zastávce stojí a na autobus čeká,
jenom tupě zírá daleko před sebe,
v duchu už se vidí, jak funí zas a heká,
práce ducha šlechtí, jen už mu z ní jebe.
Každej den každodenně v šest míjí vrátnici,
v ní blbce v uniformě s úsměvem na líci,
zpruzenej a vzteklej se žene dál a dál,
kolem dlouhejch hal, dnes zase krátce spal.
Rf: Nejradši by rum do sebe lil,
nejradši by celej život pil,
nejradši by někde v koutě shnil,
ale na to mu nezbejvá sil.
Ve dvě na minutu, zvonek padla hlásí,
vod tří parta známejch U Fíka žízeň hasí,
na zprávy bejt doma a pak vyvenčit fenu,
po Dolly Buster toužit stejně nemá cenu.
Zejtra bude slavit, padesát na krku,
možná koupí starej luxusní paruku,
tak to je celej život a nic se nezmění
a ňákej optimismus je jenom pábení.
