Zas vraždím odpoledne v hospodě,
cigára hořej jedno za druhým,
hulim, jak kdybych šukal trafikantku
a dumám, proč se holkám nelíbim.
Život tak nějak teče přes prsty,
důchod a smrt se krčí u dveří,
na pívu pěna je jak šlehačka,
jen občas místní míře nevěřím.
Krvavě rudý šmouhy na zemi
znamenaj jen, že slunce zapadá,
přihřátej vrchní piva roztáčí,
kuchař na jednu nohu napadá.
Dopiju svoje pivo poslední,
cigáro típnu, sám zas budu spát,
do rána bejvá občas strašně dlouho,
nemá cenu se na kraj světa hnát.
Rf: Zvrácený touhy kapaj smutně ze stropu
a smejvaj bídu z osazenstva výčepu,
jak stará štětka v olysalým úpletu,
ohavná melodie vánočního kupletu
