Mám rád svoje oči, já zbožňuju sebe,
Hlínu, na niž šlapu a nad sebou nebe,
Na mě jinak prší, můj úsměv má vždy zář,
Míň hovno moje smrdí, je skvostná moje tvář.
I zrcadlo má radost, když stojím před nim já,
Není nikdo hezčí, kdo jak já vlasy má,
Mě kdo uvidí žasne, sedne si na prdel,
Já jsem skvost všeho světa a aniž bych to chtěl.
Tak kam se na mě hrabeš, ty špíno odvěká,
Nechtěj se se mnou měřit, ty půlko člověka,
Ty svinstvo na ulici, ty hnido bez jména,
Já – předloha všech lidí, jsem boha představa.
Možná, že jsem bůh sám, kdo chce se se mnou přít,
tak jednou vyzvu davy, za mnou by měly jít,
vy tupý stáda ovcí, já budu idol váš,
ať do ztemnělých nocí a snů žhne moje tvář.
