Večer padá na řeky hladinu
a ty tu sedíš, blbá, jak nikdy předtím,
byl včera hodnej, řek to na rovinu,
nechci se vázat, tak sorry, já už letím.
Stupidní kecy vláčej tě od mala,
citáty klasiků, a moudra senilních,
teď ani nevíš, proč jsi mu dávala,
s radostí děvky, morálkou sterilní.
Rf: V náruči církve nacházíš zapomnění
radosti smrti, taky znovuzrození,
idea ráje, odměna za poddanost,
ve stínu kříže zatoužíš po spasení.
Co tu chceš dělat, za branou okovanou,
v hábitu černým, dlouhým tak právě k zemi
růženec svíráš, tvář svojí vytřeštěnou
pod tíhou hříchů, cesty zpátky už není.
Vymejšlíš důvod, proč jsi uvěřila,
marný hře na ráj, peklo a lásku boží,
frigidní spolek, marně jsi doufala,
teď už je pozdě, církev co má, to drží.
Večer padá na řeky hladinu
a ty tu visíš, blbá, jak nikdy předtím,
nebyli hodný, řeklas na rovinu
ten slepců zástup s ideou odpuštění
