Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Ka-tet alternative-big-beat / Čejkovice
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Vítejte na stránkách hudební formace Ka-tet.
Informace, downloady, fotografie, komentáře koncertů, články na
www.ka-tet.estranky.cz
Bio a historie
Hudební formace Ka-tet vznikla v dávných dobách, kdy mnohé věci ještě neměly ani jméno a museli jste na ně prostě ukázat prstem, aby všichni věděli o čem je, a o čem není řeč. Vznikla tehdy 3. listopadu 2006 po dlouhých domluvách zda zakoupit bicí. Kamarádi tedy dovlekli speciální plechové bicí, které jednoznačně podtrhovaly jejich hudební smýšlení, a začali hrát. Tehdy jich ještě nebylo mnoho – jenom Ludvík Maxmilián Balát a Petr Ivan Hájek. Tihle dva kamarádi si rovnoměrně rozdělili nástroje mezi sebou. Ludvík si vzal nové bicí a Petr si nechal jeho oblíbenou, i když v dnešní době tolik konformní, kytaru.
Kluci se scházeli u Balátů ve sklepě a nemohli hrát ještě, kdy chtěli, jelikož řád domu a ulice byl neúprosný. Mladá skupina, tehdy bez názvu, o které chtěli-li jste mluvit, musili jste na ni ukázat prstem, trávila dlouhá odpoledne mezi uskladněným zrním a sušícími se ponožkami, které čekaly rozvěšeny na všemožných prádelních šňůrách.
Skupina se cítila sama a zranitelná, proto v sebe přibrala novou členku se zručnými prsty a citlivýma ušima, které dobře věděly, co hudba má a nemá mít. Nová členka- Klára Kominácká, byla studentkou konzervatoře a dítětem z hudební rodiny. Po otci zdědila baskytaru, kterou jí kluci opatřili jakýmsi zesilovačem. Zkoušky ve třech byly utěšenější i náročnější a snad i hudebnější. Tahle sestava skupině, tehdy už pojmenované jako Ka-tet, vydržela několik let. V tomto období skupina odehrála své dva první koncerty. Jen pro pořádek: šestého listopadu roku dvoutisícího sedmého odehráli pouze kluci, bez Kláry, jejich první společné vystoupení. Začali prorážet v Brně, jak se na mladou, ambiciózní skupinu sluší. Druhý koncert už Ka-tet v plné sestavě odehrálo v Hodoníně na divadelním festivalu Hobblík & Mumraj! 2008. Velkou ránu do zátylku tehdy skupině připravili organizátoři, kteří díky své vlastní nezorganizovanosti vyšoupli skupinu do předsálí všeho dění, na okraj festivalu. Ka-tet hrálo pod tíhou velkého příkoří hned vedle šaten Kulturního domu Horní valy v Hodoníně.
Umělci, už tehdy vzrostlí duchem, přenesli se přes rány společnosti a s novou radostí přijali zcela nového, ještě čistě bílého člena, Václava Otáhala. Tento chlapec, také pocházející z umělecké rodiny, měl bohaté zkušenosti s ovládáním rozličných nástrojů a disponoval sluchem a následnou zvukovou interpretací, jakou by si každý hudebník přál mít. Jeho muzikální rozhled byl široký a tak kapelu Ka-tet posunul o krůček dál. Václav, tento Koniáš světa hudby, brojil proti hraní coververzí písniček a nutil všechny tvořit, sebe nevyjímaje. Nic to ovšem nepomohlo, Petr skládal písně a skladby tempem klopýtavé herky, Klára se nijak zvlášť neprosadila a Ludvík se na bicí marně snažil zahrát melodie pučící v jeho hlavě. Vašek vše halasně prosazoval a často se rozohnil, i když nemusel a jeho plamenné projevy byly trnem v patě Kláře. Takto Ka-tet stihlo odehrát dva koncerty: jeden v sále Evropa v Hodoníně a druhý v Čejkovicích. S přispěním osobních a bohužel i rodinných problémů se Klára za velmi zvláštních okolností rozhodla odejít ze skupiny. Ještě dnes není úplně jisté, zda se Klára rozhodla úplně sama, nebo prostě musela. Její basovou linku zastoupil multiinstrumentalista Václav, tehdy zvládající bicí, kytaru i basu. Protikladem k jeho živočišnému přístupu k hudbě byl filosof Petr Hájek, který svým rozumovým zkoumáním obohacoval muziku o další rozměry, alikvotní tóny a bublavé interference. Jako čistá voda a klidný element se tehdy do hroudy Ka-tet vmísil Dušan Slačka.
Dušan byl tím, který působil jako medium, jako mediátor nervových procesů skupiny. Při konfrontacích to byl on, který klidně stál a pohledem udobřoval znesvářené strany i přesto, že jeho samotného to vyčerpávalo a smutek plnil jeho mysl. Dušan s Ka-tetem poprvé hrál jako host na čejkovickém Rallye of Capacity. Přirozeně jamoval jako perspektivní, citlivý hudebník s vlastním názorem a velkou, doširoka rozprostraněnou osobností. Tato kombinace skupině seděla více než experimentování s hudbou ve třech mužských hudebnících. Václav, Ludvík a Petr pod názvem Ka-tet sami hráli pouze na jediném koncertě a to na nostalgickém Hobblíku & Mumraji! 2009, kdy experimentovali s elektronikou a vším, co jim přišlo pod nadané prsty. Koncerty s Dušanem byly zcela odlišné, nesly se v duchu klasického hardrocku, převzatého anglického blues a vlastní tvorby. Hudebníci se, stojíce na pódiu, mohli na sebe dokonale spolehnout. Dvě kytary byly v součtu nástrojem daleko větším, než by se běžným pozorovatelům mohlo zdát.
Dvě kytary ovšem nestačily mladému skladateli Petru Hájkovi, který potají tvořil skladby pro tři kytary v akustickém podání. Bylo zřejmé, že Petr si libuje ve vícehlasé hudbě protkané septakordy a nezvyklými obraty všemožných kvintakordů a ve změnách rytmů uvnitř písniček. Jeho nezaměnitelný skladatelský sloh se projevil na posledním oficiálním koncertě Ka-tet na Pestrovečeru v Mikulčicích, kdy Petr osadil skupinu akustickými kytarami- vyjma Ludvíka Baláta, který zůstal u bicích- a sehráli koncert, jež by se dal nazvat celistvým pásmem. Toto nadčasové vystoupení bylo dokresleno dvěma diaprojektory, z nichž jeden odešel během koncertu. Diaprojektory byly nabity olejovými diapozitivy, které Ludvík s Petrem vytvořili pomocí igelitu, zapalovače, oleje, tuše, benzínu, alkoholu, potravinářského barviva, krve, hmyzu, rostlin a hlav vystřižených z fotografií.
V dnešní době v sestavě Václav Otáhal, Ludvík Maxmilián Balát, Petr Ivan Hájek a Dušan Slačka má Ka-tet čas, aby z příštího koncertu zase vytvořilo neopakovatelný zážitek, tak moc nevšední, že andělé zapláčou pochybností nad vlastním nepochopením a lidé budou ten večer přemítat, že život jim vlastně předložil možnosti, o kterých ještě sami nevědí, ale o kterých se chtějí dozvědět víc a se kterými chtějí pokračovat transformováni a vtěleni do neustále se vyvíjející společnosti.
Doporučená literatura:
DOUBRAVSKÝ , M. Technologie slévání, tváření a svařování. Brno: VUT Brno, 1985. 246 s