Podobné kapely
Podobnost se určuje podle počtu společných fanoušků.
Joudův Píst hard rock / Praha,Veleň
Členové skupiny
Kontakty a odkazy
Dodatečné info
Hrajeme hard rock ve složení:
Míra Petřík- bicí
Fanda Kaiser- zpěv
Mirek Filko- kytara
Karel Filip- kytara
Johan Kratina- baskytara
Vráťa Šebesta- exkytara (ten už nás bohužel kontroluje z rockovýho nebe, nebo spíš možná z metal pekla)
Bio a historie
Bylo nebylo, v jedné malé vísce jménem Veleň, těsně za severo-severo-východní hranicí jednoho velkého města, kdysi vyhrávala kapela jménem Antabus. Jak už to tak občas bývá, když něco funguje dlouho beze změn, člověk začne cítit, že je změna nezbytná. Bohužel v tomto případě nechtěli všichni členové kapely stejnou změnu a tak se stalo, že počínaje novým rokem 2003 se členové této kapely rozešli, takříkajíc každý za voláním té svojí divočiny (Rock). Bubeník Míra Petřík a zpěvák Fanda Kaiser měli shodnou představu divočiny, a tak se začali společně poohlížet po muzikantech na doplnění sestavy a osud tomu chtěl, že při jednom rodinném dýchánku rodiny Petříkových se zrodil nápad zangažovat muzikantskou část skoropříbuzenstva, tj. kytaristy Filka a Vráťu, kteří toho času řešili podobný problém - kam s ním (myšleno s aparátem - krám to je velkej a doma se to všude motá). No a tak se po pár zkušebních setkáních společně rozhodlo, že by to mohlo fungovat a už chybí jen basa. Zhruba po dalším měsíci se našel smělec, ačkoliv už ne z rodinných rezerv. Byl jím slovutný Doctor z Kostelce n. Labem, přeběhlík z kapely Hovada (http://www.e-hovada.com/), který začal tvrdit muziku tehdy ještě bezejmenné kapele. I to se mělo brzy změnit. Po mnohých úvahách a nekonečném hledání se v dubnu 2003 zjevila idea v podobě názvu Joudův Píst a rázem byla kapela kompletní: Fanda- zpěv (ex Antabus), Míra – bicí (ex Antabus), Doctor – basa (ex Hovada), Vráťa - kytara (ex Septagon Chimera), Filek - kytara (ex Halí belí).
První veřejná předváděčka se uskutečnila u příležitosti završení oslav dětského dne v roce 2003 na fotbalovém stadionu ve Veleni. Posíleni pozitivními dojmy z tohoto počinu, začali jsme nacvičovat, komponovat a koncertovat, zpočátku jen po okolních obcích. Ovšem netrvalo dlouho a podívali jsme se i do velkoměstských klubů a hospůdek (Slamník, Vagon, Bulldog's, 3. poločas, atd.). V matičce Praze také vzniká první a zatím jediné v podstatě LIVE-DEMO a to 20. 4. 2004 v žižkovské Hospůdce nad Viktorkou, kde se kapela přibližně v ročních periodách dodnes (ne)pravidelně vyskytuje. Tak šel čas, a když už se zdálo, že se nemůže nic pokazit, tak se to přímo posralo.
V srpnu roku 2005, ve chvíli, kdy byl přichystán materiál k natočení desky, se kapela rozhodla zorganizovat nahrávací víkend svépomocí ve zkušebně se sudem plzeňského a uzením kýty. Zhruba polovinu víkendu zabralo zvučení, rozmístění mikrofonů a všechna ta nedoceněná zvukařská dřina, přičemž utekl jeden den a došel sud. V neděli se tedy mělo začít nahrávat naostro a basák nikde. Proběhl odchyt nedisciplinovaného muzikanta v hospodě v Kostelci, ale když Doctor ve zkušebně zjistil, že došel sud a nezbývá nic jiného než lahváče za peníze, zkazilo mu to celé odpoledne a znenadání odchází na autobus do Kostelce, zpátky do hospody a víckrát už se ke kapele nepřipojil (pozn. autora: aspoň ladička mi po něm zůstala). Pokud mám správné informace, tak momentálně tento chronický přeběhlík působí v kostelecké kapele Starej šakal (http://starejsakal.wz.cz/). Snad to Dokymu tentokrát vydrží. Rázem bylo po nahrávání, desce i basákovi a octli jsme se skoro ve stejné situaci jako před více než dvěma roky.
Po zhruba měsíčním hledání se na zkoušce objevil mladý, perspektivní, tehdy ještě nepřesný (ale velmi učenlivý), zato však charizmatický basák Johan. Projevil na basáka neobvyklou odolnost vůči pivním platebním podmínkám i narážkám ze strany ostatních
členů kapely, ať už na služební stáří nebo ochlupení (Johanova praprapraprapraprapraprababička totiž byla gorila nížinná a geny se nedaj zapřít, sice je mu v létě vedro, ale takhle nízko zavěšenou basu může mít málokdo) a vydržel s kapelou až do dnešních
dnů.
Pak ale nastává v červenci 2008 zlom, tragicky zemřel Vráťa Šebesta a kapela se opět ocitla v bezvýchodné situaci. V tu chvíli bylo jasné, že veškeré aktivity kapely se odloží na naurčito a dokonce v jednu chvíli se v kapele objevily i hlasy pro zánik
kapely. Dali jsme si několik týdnů volno, abychom si všechno v klidu promysleli a na první zkoušce po té tragické události jsme se shodli, že zatím budeme pokračovat dál, že zkusíme hrát ve čtyřech a místo nového kytaristy zatím necháme otevřené, nebudem
na to spěchat.
Hrát ve čtyřech ale nebylo úplně ono. Je sice pravda, že jsme to celkem i zvládali, ale ten zvuk... Ten zvuk byl špatný, chybělo tomu to koření druhé kytary. A tak se na zkoušce docela brzo objevil Filkův kamarád Karel Filip, který doma pilně cvičil a
doufal, že někdy si někde bude moct zahrát s nějakou kapelou. Po prvních zkouškách bylo vidět, že Karel mezi nás zapadl. Byl velmi učenlivý, a na každé zkoušce bylo znát, že doma hrál a hrál. Výsledek se brzo dostavil a Karel si své místo v kapele
vybudoval. I tím, že zásadně odmítá na zkouškách pít lahvového Gambrinuse, což zprvu nemohli pochopit kapelník Míra a zpěvák Fanda. Karlovi se dokonce povedl i jeden kousek, o který jsme se my, ostatní členové, snažili už hodně dlouho. Včetně Vráti. Sem
tam jsme zkoušeli přemluvit kapelníka, aby na zkoušku zakoupil aspoň jednou lahvového Kozla, nebo Bráník. Nepomohlo nic. Ale přišel Karel a hle, na zkoušce se objevily lahvové Svijany, přesně dle přání Karla.
Možná, že je to špatnou zkušeností, ale kdykoliv se začneme bavit o nahrávání desky, konverzace se nějak otočí jinam nebo vyšumí do prázdna. Nicméně raději dáváme přednost živým vystoupením, tak se přijď podívat a neseď u toho počítače. Kde hrajem, to se
koukni na odkaz koncerty a nebo navštiv naše internetový stránky www.jouduvpist.net.
