Jízda na slonovi - O kapele | Bandzone.cz
gogen-ad

Jízda na slonovi acoustic-alternative / Praha

Playlist kapely
0:00 / 0:00
  • vzdušná (2013-11-28 V. Kolona)
  • pán (2013-11-28 V. Kolona)
  • je jasně vidět (2013-11-28 V. Kolona)
  • zvířata
  • večery
  • pán

Členové skupiny

Kontakty a odkazy

Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou. CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.

Zobrazit kontakty

Dodatečné info

Jízda na slonovi hraje a zpívá.

Zpívá texty Jana Škroba a Markéty Profeldové. Tady jsou:


Večery (Jan Škrob)

Ach, vy dlouhé večery.
Jako vlhké noviny
válíte se mi
v koupelně na zemi.
 
Dotýkám se chodidly
vaší něžné samoty.
Jak je mi úzko,
když stojím nad vámi.
 
Ach, vy dlouhé večery.
Máte rozpraskané rty.
Proč jsem vás našla
plačící v předsíni?
 
Dotýkám se chodidly
vaší smutné něžnosti.
Nechci se ztratit.
Nesmím vás opustit.

 

Pán (Jan Škrob)

Pán, který nikdy neříká hezké věci,
přijde do baru a objedná si ristretto.
Cítí se jako ryba zavřená v kleci.
Chtěl by se zachránit, ale nejde to.
Chtěl by se zachránit. Necháme to na léto.

Možná neříká nic, možná ho neslyšíš,
možná si povídá s někým, kdo odešel.
Možná neříká nic, možná ho neslyšíš.
Možná se dívá do vlastní hlavy kukátkem.

Pán, který se skoro nikdy neusmívá,
projde malými dveřmi do zahrady, aby
tam zjistil, že nejhezčí kytka je kopřiva.
Chtěl by se zachránit. Z nebe padají žáby.
Chtěl by se zachránit. Nebo možná zabít!

Možná neříká nic, možná ho neslyšíš,
možná si povídá s někým, kdo odešel.
Možná neříká nic, možná ho neslyšíš.
Možná se dívá do vlastní hlavy kukátkem.

 

Příval (Jan Škrob)

Vražda smrtí,
bílé pruhy
a medaile
za zásluhy.
 
Těžká větev
místo smíchu.
Kus jablka
skrytý v tichu.
 
A příval a příval a příval a příval
a příval.
Když nevíš, když nevíš, když nevíš, když nevíš,
co stříháš.
 
Malý šálek,
černá káva.
Mezi okny
holá hlava...
 
Starý lustr
místo pláče,
Na zdi kabát
pokrývače.
 
A příval a příval a příval a příval
a příval.
Když nevíš, když nevíš, když nevíš, když nevíš,
co stříháš.

 

Balkón (Jan Škrob)

Slunce roztahuje ruce nad Žižkovem
a modrá barva znamená, že se můžeme vidět.
Když bude zima, schovám se v kabátě novém,
když bude teplo, počkáme, co nám z toho vyjde.

A balkón, co vypadá jako z těsta
nás někam odnese na vlastní pěst a
všechno se roztřese na hraně města.
Chci se pohybovat!

Dotýkám se dlaní svojí budoucnosti.
Všechno je nejlepší a světlo zaplavuje domy.
Dotýkám se dlaní stropu a bolí mě kosti.
Dívám se za obzor. Šedá továrna, velký komín.

A balkón, co vypadá jako z těsta
nás někam odnese na vlastní pěst a
všechno se roztřese na hraně města.

Chci se pohybovat!
Chci tančit jako tančí voda.
Chci se pohybovat!
Chci tančit jako tančí voda.
Všechno má svůj směr
a já chci tančit jako tančí voda...

A balkón.

 

Život je krásný (Jan Škrob)

Dívej se, kam šlapeš.
Na hlavu ti spadne
betonový válec
nebo televize.
 
Ou jé.
Zivot je krásný.
 
Úplně nahoře
v tamtom paneláku
bydlí stará bába.
Hází z okna věci.
 
Ou jé.
Život je krásný.
 
Neví už, co dělá.
Hází květináče,
svetry, křesla, skříně.
Něco přitom křičí.
 
Ou jé.
Život je krásný.
 
Dívej se, kam šlapeš.
Na hlavu ti spadne
termoska s obrázkem
nebo vyschlá dýně.
 
Ou jé.
Život je krásný,
máme se dobře
a je nám skvěle.
Jsme v bezvědomí
zamknutí ve spíži
a stará bába hází
z okna naše věci.

 

Postavy (Jan Škrob)

Vidím ty postavy - rozbíječe skla.
Umím si představit víc dobra i zla,
umím si představit víc lásky i bolesti.
Bílé šaty oblékám, nespěchám. Naštěstí.

Vidím, jak do řeky syčící slunce padá.
Chce se mi vyprávět si s někým o záhadách.
Chce se mi povídat někomu o úzkosti
nebo jen tak tančit - zbytek jsou složitosti.

Na okamžik se mi zdá, že padám.
Slyším zkreslený hlas, který říká:
"Budoucnost je ještě mladá.
Zůstaneme ve sklepě, nepůjdeme nikam!"

Po rozbitých schodech odcházím ven.
Večer si z nás opět dělá dobrý den.
Večer se nám opět nasákne do kabátů.
Někdo chce naději, někdo jehly a vatu.

Po rozbitých myšlenkách dostávám se pryč.
Večer má kolem krku mosazný klíč.
Večer asi zase neví, kde mu hlava stojí.
Slyším jen, jak vzdychá. Přechází po pokoji.

Na okamžik se mi zdá, že padám.
Slyším zkreslený hlas, který říká:
"Budoucnost je ještě mladá.
Zůstaneme ve sklepě, nepůjdeme nikam!"

Na okamžik se mi zdá, že padám.
Slyším zkreslený hlas, který říká:
"Budoucnost je ještě mladá.
Zůstaneme ve sklepě, nepůjdeme nikam!"

 

Labutě (Jan Škrob)

Labutě mají svoji tajnou řeč.
Musím to vědět, jedna mi to prozradila.
Bydlím u jezera, co nikdy nenajdeš.
S labutěmi mluvím, abych se skryla.

Ještěrky mají taky tajnou řeč.
Musím to vědět, jedna mě ji naučila.
Chodím po břehu. Dělej si, co chceš -
jsem tajná ještěrčí víla

a hladina je jako sklo.
Všechno je jenom na oko.
Asi to tak nechci. Nebo možná jo.
Jsem angažovaná - volím menší zlo
(nebo je to naopak?)

Ryby si posílají dopisy.
Musím to vědět, ráno jsem jeden četla,
i když jim, myslím, schránky nevisí
na dveřích ani jinde. Možná jsem se ale spletla.

Myši si vyprávějí příběhy.
Musím to vědět, několik jich je o mně.
Sbírají vzpomínky a ořechy.
Mají své město. V jednom starém stromě.

Hladina jezera je jako sklo.
Všechno je jenom na oko.
Asi to tak nechci. Nebo možná jo.
Jsem angažovaná - volím menší zlo.

 

Vzdušná (Jan Škrob)

do mlhy skáčeme do světla do sněhu

zima je slabá mé karty ji přebijí

vlající kabáty série úsměvů

látkových růží a stříbrných lilií

 

do světla skáčeme do sněhu do mlhy

zima to zkouší tvé karty ji přebijí

popsané dlaně dny co přijdou po krvi

svět co se chvěje je svět co se vyvíjí

 

do sněhu skáčeme do mlhy do světla

zima si potichu píská své motivy

my ty své hrajeme hůlkami na okna

naše píseň se ale zimě nelíbí

 

Zvířata (Jan Škrob)

mluvit s tebou to je

hranostaj který se

zvolna probouzí na

květovaném šátku

 

nebo vlaštovka co

z neznámého světa

vrací se a na mé

rameno si sedá

 

mluvit s tebou to je

baškirský kůň který

v noci pod mým oknem

podkovami zvoní

 

nebo černá kočka

jež se prochází po

bílém koberci a

pozoruje slunce

 

mluvit s tebou to je

věřit že mi tady

v této zemi moje

zvířata rozumějí



Nevíš kam šlapeš (Markéta Profeldová)

Nevíš, kam šlapeš

nevíš, že šlapeš

na mě na stůl na lidi na

nedokončenou větu

ztracenou v(e) zkratce


Nevíš, kam saháš

nevíš, na co saháš

na to, co uprostřed rodí se teď

na to, co mezi

uprostřed, mezi


Nevíš, kde jseš

nevíš, v čem jseš

rukama nohama kolem sebe tak

mrskáš a plácáš

pozor! střep


Nevím, kdo jseš

nevím, co chceš

na tebe na nebe dívám se a

vidět je v dálce

vidět skrz mrak.



Hliněnná cesta (Jan Škrob)

Hliněná cesta nechci mluvit dvanáct plamenů
na cestě k východu dvanáct vzdušných čar
dvanáct kapek vody směřuje k mým ramenům
dvanáct bílých kamínků svatební dar.

January, february, march
this is tiny this is large.
January, february, march
this is tiny this is large.
Propadám se do podlahy, když tančím waltz.
Propadám se do po dlahy, když tančím waltz.

Těžké je kladivo a kovadlina mluví mráz
vyplivnu jaro na chodník, když sama nemám co říct
v létě vychází slunce, vypadá jako já
s podzimem vrací se vítr, křičí ještě víc.

January, february, march
this is tiny this is large.
January, february, march
this is tiny this is large.
Točíme se dokola a kolem hlavy fáč.
Točíme se dokola a kolem hlavy fáč.



Je jasně vidět (Markéta Profeldová)

Je jasně vidět

a ona říká „jsem nějaká taková nešťastná“

je jasně vidět

a ona říká

Děj duši tvar

není nutné lpět na lidech v jednom prostoru

dej duši tvar

není nutné lpět


Teprve z milionu malých čárek vznikne obrys.

Teprve z milionu malých čárek vznikne obrys.


Kap kap (Markéta Profeldová)

Kapky, moře

a volná ruka a hlas

kapky, moře

a volná ruka a hlas

kap kap kap kap

kap kap kap kap

Jak z toho ven či být v tom

jak z toho ven či být v tom

a hlas

a hlas

a hlas

Bio a historie