Jan Hilar indie-rock / Ostrava

Rozděláš oheň, v temnu pokoje kde už týdny sedíš
Obklopen stíny, v závojích prachu a v šedém světle
Po hromadách myšlenek tě už nenapadá nic
Co by jsi zamlčel ticho je plné a plamen hřeje

Venku kvílí vichr a přízraky ti na okno buší
Nikdy jsi je neviděl a už léta jim nedovolíš
Aby tě z letargie vytrhli, aby jsi se za nimi hnal
Jsi jak uvázaný pes, co když tě ale z řetězu pustí

Řeknou ti, že svět venku je od severu k jihu volný
A od válek s neřestmi jsi o hodně přišel
Vzduch umí zhoustnout jako olej a vánice vlak nezbrzdí
Prázdnými dálnicemi se plíží duchové měst

Opravdu slyšíš jak v rádiu šumí včerejší noc
Dala ti hodně, ale přeladíš na ranní zprávy
Pak z dálky zazní, že rostou zdi vyšší než jsi čekal
A ta slova rychle zmizí na vlnách větru mezi stromy

V dopise čteš, že tví přátelé dávno šli dál
Chtěl by jsi být jako oni, ale srdci jen tak neporučíš
Chceš mít vlastní proud a vytvořit si v něm všechno po svém
Být postrachem, vyvrhelem a zkusit i zakázané

A mnoho dalšího, než najdeš to pravé
Zažij i něco jiného, když ticho je plné

Já řeknu ti, že svět venku je od severu k jihu volný
A od válek s neřestmi jsi o hodně přišel
Vzduch umí zhoustnout jako olej a vánice vlak nezbrzdí
Ještě jiskru budeš keř v ohni a vezmeš s sebou všechno kolem