Vím, jak prázdno drásá.
Vím, jak tíží pád.
Znám sled výher, ztrát.
Vím,když člověk se spálí,
sám musí vstát,
vstát.
S každým pádem
před tvář dáme mříž.
A tím pádem
těžší je náš kříž.
Žádnej pláč,
žádnej splín,
jít dál.
Špatnejm dnům
musíš říct: Bye
Vím,když duše strádá,
snáz přivábí pád.
Sám, člověk je sám, tak sám.
Prázdnem krouží,
ze dna zkouší vstát.
Bloudí pouští
v bludném, smutném já.
Naléhání
z útrob duše zní:
Spal už v sobě všechno špatný, zlý.
Spal ty mosty, co ti nedaj spát.
A pak můžeš
znovu sám vstát.
Vstát,třeba i vzlétnout.
