Ironickej mozek - O kapele | Bandzone.cz

Ironickej mozek alternative-alternative / Markvartice

Playlist kapely
0:00 / 0:00
  • Historie kapely - Jak to bylo s I.M., 1.část
    Nezařazeno
  • Historie kapely - Jak to bylo s I.M., 2.část
    Nezařazeno
  • 01 Teror ve městě X
    Nezařazeno
  • 02 Psychopat
    Nezařazeno
  • 03 Ruská
    Nezařazeno
  • 04 Sexy holka z ulice
    Nezařazeno
  • 05 13 lorňonů
    Nezařazeno
  • 06 Narkoman
    Nezařazeno
  • 07 House Party
    Nezařazeno
  • 08 Špatná věc
    Nezařazeno
  • 09 Výplachova depka
    Nezařazeno
  • 10 Cestou zapomnění
    Nezařazeno
  • 11 O smrti
    Nezařazeno
  • 12 Čarodějnice
    Nezařazeno
  • 13 Shockův valčík
    Nezařazeno
  • 14 Namyšlenej buran
    Nezařazeno
  • 15 Fuck'n' Roll
    Nezařazeno
  • 16 Narkoman 2 (diskoverze)
    Nezařazeno
  • 17 Upozornění
    Nezařazeno
  • 18 Návrat krále Majáles
    Nezařazeno
  • 19 Rozloučení
    Nezařazeno
  • 01 Nářez
    Nezařazeno
  • 02 Chlípnosti
    Nezařazeno
  • 03 Evropa si říká Kdo ví
    Nezařazeno
  • 04 Debil
    Nezařazeno
  • 05 H
    Nezařazeno
  • 06 Prďola
    Nezařazeno
  • 07 Hovno
    Nezařazeno
  • 08 Jízda v rytmu
    Nezařazeno
  • 09 Franta a Kamil
    Nezařazeno
  • 10 Pohádka o hloupém Honzovi
    Nezařazeno
  • 11 Ona
    Nezařazeno
  • 12 Džez
    Nezařazeno
  • 13 I.M.
    Nezařazeno
  • 14 Tiché odpoledne
    Nezařazeno
  • Sexy holka z ulice (live)
    Nezařazeno
  • Narkoman (live)
    Nezařazeno
  • Návrat krále Majáles (live)
    Nezařazeno
  • Russian Mystic Pop Op. IV (live)
    Nezařazeno
  • Requiem pro panenku (live)
    Nezařazeno
  • Výplachova depka (live)
    Nezařazeno
  • Přátelé zeleného údolí (live)
    Nezařazeno
  • Terror ve městě X (live)
    Nezařazeno
  • House Party (live)
    Nezařazeno
  • 13 lorňonů (live)
    Nezařazeno
  • Narkoman (live live)
    Nezařazeno
  • Sexy holka z ulice (live live)
    Nezařazeno
  • Psychopat (live)
    Nezařazeno
  • Fuck'n'roll (live)
    Nezařazeno
  • Bonusy-13 lorňonů a Narkoman speed versions-rozloučení
    Nezařazeno

Členové skupiny

Kontakty a odkazy

Z důvodů ochrany proti spamu jsou kontakty skryté a chráněné captchou. CAPTCHA je většinou různě zdeformovaný obrázek obsahující text, který má ověřit, zda u počítače sedí člověk anebo jde o robota. Robot totiž nedokáže rozpoznat text, který se na obrázku nachází. CAPTCHA slouží k tomu, aby automatizovaní roboti neposílali nevyžádanou poštu (tzv. spam) na uvedené emailové adresy.

Dodatečné info

Jak to bylo s I.M.

 

I

Příchod Bohů čili Zrod Ironickýho mozku, jeho hrdinské činy v letech

1993-96 a jeho domnělý zánik

 

   Antihudební duo Ironickej mozek, někdy mylně označované jako hudební skupina, vzniklo v sobotu 23. října léta páně 1993 ve vsi Spařence. Ironickej mozek, dále jen I.M., založil pražský rádobyzpěvák, textař a básník Viki Shock, dále jen Shock, jenž měl v blízkých Markvarticích chalupu, a sobotecký rádobyhudebník Petr „Výplach“ Palička, dále jen Výplach, který ve Spařencích u prarodičů zkoušel hrát na své čerstvě zakoupené klávesy značky Yamaha. Shock a Výplach se tak trochu znali od vidění, a když se při náhodném setkání Výplach zmínil Shockovi, že hodlá založit hudební skupinu, Shock se hned prohlásil za textaře a zpěváka. Nabulíkoval Výplachovi, že už v jedné skupině hrál, a tak chlapci (Shockovi bylo 18 a Výplachovi 19 let) založili I.M. Původně ovšem zvolili název Deptátor mozek.

   Údajná Shockova předcházející hudební skupina byla z Prahy, nazývala se Jiras a společně se Shockem ji tvořil jeho spolužák ze školy a kamarád Vlastík Pšenička, majitel malých kláves Casio. „Skupina“ Jiras existovala v letech 1991-92 a nahrála jediné demo Teplouš v Budapešti, z něhož se dodnes zachovalo jen pár fragmentů, vesměs neposlouchatelných. Nutno totiž podotknouti, že ani Shock, ani Pšenička, kteří si zvolili umělecké pseudonymy Gleb Žeglov a Voloďa Šarapov, neuměli na nástroj hrát, a tak se vždy opili, a poté zvolili na klávesách automatický rytmus, do něhož občas náhodně zasáhli, přičemž vyřvávali do zvuků své primitivní texty, většinou o alkoholu. Shock ale Výplachovi Jiras nikdy nepustil, takže dobromyslný začínající hudebník netušil do čeho jde.

   A tak onoho říjnového odpoledne ve Spařencích nahrál Deptátor mozek své první songy: trashmetalový dupák Narkoman a přeslazený ploužák Svůj ráj. Poté se chlapci rozloučili, aby se setkali až za třičtvrtě roku, tedy v létě roku 1994, kdy se přejmenovali na I.M. a začali pilně skládat. V první fázi se jednalo o čiré zhudebňování Shockových textů Výplachem, v druhé fázi přicházel Shock za Výplachem nejen s texty, ale i se základními melodiemi, jež Výplach zpravidla hustě překopal, neb on jediný uměl na klávesy hrát. Přesto Shock složil ústřední basovou linku ke skladbě Psychopat (Inspirací tohoto textu mu byl drastický čin Olgy Hepnarové, od kterého tehdy uplynulo 20 let.) a též ústřední hudební motiv instrumentální skladby Shockův valčík. O zpěv se hoši dělili většinou rovným dílem: Shock drsně frázoval, řval, recitoval a falešně zpíval, naproti tomu Výplachův projev bylo lze přirovnati k vokálu Vítězslava Vávry, což je nejvíce patrné v sladkobolné baladě Cestou zapomnění, jíž nazpíval Výplach sám. O rok později, na konci léta 1995, vydal I.M. na audiokazetách v nákladu 100 kusů své první demo Co se děje ve světě aneb Topící se stařena, které bylo nahráno v Markvarticích u Shocka ve sklepě.

   Vedle dadaistických antisongů  Psychopat či Narkoman nebo vskutku neuvěřitelně zhudebněné Ginsbergovy básně Návrat krále Majáles obsahovalo toto demo také unylé ploužáky Špatná věc, Cestou zapomnění a několik vážně míněných písní, jež nepůsobily příliš ironicky, např. Výplachova depka, což je jediná skladba na demu, ke které Výplach napsal text. Dobová hudební kritika v časopise Rock and Pop udělila I.M. v hodnotovém žebříčku z pěti hvězdiček jednu a půl s tím, že „hochy čeká ještě moře práce…“ a Rádio 1 odmítlo vysílat jejich skladby v rubrice vyhrazené mladým talentům.

   Dne 22. září téhož roku se v bohatě zaplněné markvartické klubovně konal historicky první koncert I.M., na němž hostoval Luďa Stránský na druhé klávesy. Koncert, který svérázně zvučil svérázný „zvukař“ Zbyňda „Zip“ Krámek, trval čtyři a půl hodiny a byl místním obecenstvem přijat bouřlivě kladně. Druhý koncert se konal 8. listopadu v hospodě U Váchy uvnitř areálu libereckých vysokoškolských kolejí, kde I.M. vystoupil nejprve jako předkapela skupiny Drobný za bůra a posléze, pro velký úspěch, i jako „zakapela“. Zkrátka po skončení hlavní kapely byl I.M. vyvolán ještě na tři písničky. Nesmíme opomenout, že pro toto vystoupení secvičil I.M. repertoár s rytmickou sekcí v obsazení: Vít „Sračka“ Suchomel –  bicí, Karel „Kuja“ Švec – basová kytara, a ve dvou písních je navíc doprovázel harmonikář Jaroslav „Prcek“ Panáček, takže celkový zvuk I.M. byl daleko hutnější, nežli na demu či na jiných vystoupeních. Poslední koncert toho roku se konal 11. listopadu opět v Markvarticích, opět za pomoci klávesisty Ludi Stránského.

   Mimochodem hned k prvnímu koncertu I.M. pojí se také jedna velmi smutná historka. Asi 14 dní po něm spáchal totiž Pepoun, přezdívaný Blboun, sobotecký kamarád I.M., sebevraždu skokem pod vlak. Možnou inspirací k ukončení jeho života jeví se návštěva výše zmíněného koncertu, kde vyslechl skladbu Výplachova depka. Shock i Výplach si totiž v závěru tohoto depresivního songu poněkud zajamovali a do vypjaté atmosféry počali deklamovat (velmi odlehčeně,  jak se jim alespoň zdálo) možné způsoby ukončení života, kteréžto návody všem posluchačům vřele a s nadsázkou doporučovali. Jak se zdá, jediný kdo je vzal vážně byl právě Pepoun Blboun. Byl to zkrátka opravdový Ímák, tj. věrný fanoušek I.M. Čest jeho památce!  

   Následujícího léta přichází tvůrčí duo Shock-Výplach  do „nahrávacího studia“ znovu, tentokrát nejen do Shockova sklepa v Markvarticích, ale i k Výplachovi do sauny ve Spařencích, a nahrává druhé řadové demo Příchod Bohů aneb To jste nečekali!, na kterém jsou ke slyšení například tři zhudebněné texty z éry Jirasu (Nářez, Prďola, Džez), Ginsbergova báseň Evropa si říká: Kdo ví či Pohádka o hloupém Honzovi, což je předělávka punkové hitůvky od německých Schliesmuskel s českým slovy od Shocka. Na tomto demu došlo k dokonalému prolnutí obou géniů, takže většinu textů a hudby napsali a složili společně. Navíc byl místy zvuk písní obohacen o španělskou kytaru, kazoo a zvoneček, a mezi písněmi zaznívají hlášky z filmu Policajt nebo rošťák s Jean-Paul Belmondem.

   V září téhož roku je nové demo, na jehož obalu se objeví nápis Poslední undergroundová legenda v Čechách!,  vydáno na audiokazetách v nákladu 100 kusů společně s živákem 10 za 12 stovek čili Živě z Markvartic a z Liberce, jehož druhá strana obsahuje ultrabrutální sound

„Mozků“ zachycený na libereckém koncertě Shockovým diktafonem.  Přesto dobová hudební kritika v časopisu Bang ohodnotila obě nová dema I.M. stejným počtem hvězdiček jako Rock and Pop o rok dříve a označila hochy za autory kolovrátkových melodií.

   V té době, konkrétně 28.září, odehrál I.M. úspěšný koncert v hospodě vísky jménem Rakov, sousedící s Markvarticemi, kam přišla asi čtyřicítka diváků, přičemž na bicí hrál Luďa Stránský. Musíme se totiž zmínit, že ačkoli i druhé demo bylo nahráno převážně jen na klávesy, pokoušel se I.M. o přibrání stabilní rytmické sekce. Luďa Stránský se začal učit na basu a na bicí byl přizván jistý Venca (asi hlavně z toho důvodu, že měl vlastní nástroj). Po několika zkouškách však bylo jasné, že Venca, ač hraje na bubny, bubeníkem nebyl, není a nikdy nebude. Neudržel totiž rytmus, takže byl z kapely tzv. odejit. „Zlým mužem“, který mu tuto nepříjemnou skutečnost oznámil, se stal Shock. Bicí si od Venci koupil Luďa a začal se na ně učit, což mu šlo tak dobře, že dodnes bubnuje v punkové skupině MHD. Brzy po vystoupení v Rakově měl I.M. vystoupit v Praze v klubu Újezd, nicméně z tohoto koncertu vinou špatné domluvy Shocka a Výplacha sešlo. Jelikož zkoušky I.M. probíhaly výhradně na venkově, musel tam Shock z Prahy dojíždět, neměl však pořád čas, což bylo Výplachovi proti mysli. Den před Štědrým dnem 1996 se v Rakově uskutečnil další koncert I.M. na který se Shock nemohl dostavit, takže koncert byl odehrán ve velmi chudém složení: Výplach (klávesy) a Luďa Stránský (bicí). Koncem roku bylo jasné, že I.M. po třech letech života přestal existovat. Pomineme-li jedno nepochopitelné vystoupení Výplacha a Ludi Stránského 5. července 1998 v Rakově, pak tento stav trval celých pět let.

II

Návrat Bohů čili Znovuzrození Ironickýho mozku, jeho hrdinské činy v letech 2002-04 a jeho konečný zánik

 

   Na podzim roku 2001 byl Shock pozván do Rádia 1 v rámci měsíce literárního čtení, kteroužto akci organizovala Renata Bulvová z Klubu 8. Za dobu neexistence I.M. totiž Shock probublal z hospod a pochybných klubů na literární scénu coby básník. V rádiu namluvil několik svých textů, které se měly vysílat do éteru, a k  tomu podaroval rádio cédéčkem, na kterém byly dvě skladby I.M., v nichž je hudba kombinována s recitací (Psychopat a Jízda v rytmu). Tyto dva songy zaujaly Renatu Bulvovou, která Shockovi nabídla, zda by nechtěl v březnu následujícího roku živě vystoupit s I.M. na jakémsi literárním večeru. Shock tedy zavolal Výplachovi a v prosinci 2001 se sešli v Praze. S čerstvě oženěným Výplachem přijela i jeho manželka Džejna. Chlapci se dohodli, že by za čtvrt roku jednou živě vystoupit mohli. Džejna se prý kdysi učila na flétnu, a tak by je mohla doprovázet. (Také z toho důvodu, že klávesistovy prsty už nebyly tak hbité jako dříve, takže kdyby někdo, lhostejno kdo, hrál některé jeho party, třebas na píšťalku, velice by mu to pomohlo.) A jelikož bez bicích by I.M. nezněl dostatečně důrazně, Výplach přišel na to, že na bicí anagažuje pana Sračku, který s I.M. hrál na památném koncertě v Liberci. I.M. tedy začal hned po novém roce ve Spařencích zkoušet a docela mu to šlo.

   Na vystoupení v rámci literárního večera R. Bulvové však nakonec nedošlo, neboť větší část kapely by musela přijet autem a peníze na proplacení cestovného chyběli. Nicméně na literární akci, kde nehráli, se rozkřiklo, že hrát měli, a tak Tomáš T. Kůs oslovil Shocka ohledně možnosti koncertování I.M. v plzeňské literární kavárně Jabloň, na což Shock a I.M. odpověděli kladně. Před koncertem po pětileté přestávce a v novém složení měl tak za sebou I.M. pět zkoušek. Poslední z nich, týden před koncertem, se nesla v poněkud tragikomickém duchu. Bubeník pan Sračka totiž přijel na sobotní zkoušku rovnou z oslavy, a to pohřební, neboť mu dva dny před tím tragicky zahynula babička, a to tak, že ji přejelo na přechodu pro chodce auto, které následně ujelo. Pan Sračka tedy bubnoval na zkoušce ve stavu kocoviny, navíc úplně nahý.

   Shock zatím stvořil výběrové CD I.M., neb si myslel, že se skupina nyní proslaví ve velkém a o prodej její hudby bude zájem. Netušil, jak moc se mýlí. Naštěstí bylo vypáleno pouze 20 kusů tohoto CD, které obsahuje celé 2. demo a asi 60% z dema prvního. Písně ideologicky závadné, tj. neironické jako Špatná věc, Výplachova depka, Cestou zapomnění, Čarodějnice, O smrti a Shockův valčík, bez milosti vyřadil.

   Když I.M. přijel o týden později, dne 26. března 2002, do Plzně, měl pan Sračka stále smutek, neboť mu odešel na věčnost i dědeček, který zemřel žalem po své tragicky zesnulé manželce. Koncert byl tedy věnován prarodičům páně Sračkovým. Dostavilo se naň asi 9 až 11 lidí, což opravdu nebylo příliš, nicméně dohodnutý honorář T. T. Kůs zaplatil, a tak to nebylo tak strašné. V brzké době domluvil Shock další koncert I.M. v pražském klubu Nautilus, který dne 13. dubna navštívilo asi  20 fanoušků, jež byli svým idolem, rozuměj I.M., přímo nadšeni. Z tohoto vystoupení byl pořízen jak zvukový, tak obrazový záznam. Jedinou slabinou akce byla finanční stránka, takže se tři členové I.M. vzdali honoráře ve prospěch proplacení cestovného bubeníkovi a řidiči v jedné osobě panu Sračkovi. O měsíc později zahrál I.M. úspěšně v Marvarticích (kde ovšem staří známí posluchači odmítli zaplatit minimální vstupné) a následně byl pozván do Liberce na hudební festival v klubu Stamina. Vzhledem k tomu, že cestovné organizátoři nepropláceli a místo honoráře nabídli pivo a párek, odmítl se jej Shock zůčastnit, a tak se toto vystoupení odehrálo bez něho.

   Přes léto I.M. nikde nehrál, ba ani nezkoušel. V této době přišel Shock za Výplachem s návrhem, aby započli pracovat na zbrusu novém demu. Bohužel se nesetkal s příznivou odezvou. Výplach střízlivě, leč poněkud nehrdinsky, poukazoval na to, že téměř všichni členové I.M. pocházejí z jiného města, společné zkoušky jsou komplikované, a proto je dle něho nejlepší, aby I.M. nadále koncertoval asi tak jednou měsíčně, přičemž na nový repertoár  můžou rovnou zapomenout. Naopak vytkl Shockovi jeho pěvecké, nikdy však neskrývané diletantství, což neudělal poprvé, a trval na jeho zlepšení. Nicméně v rámci zachování I.M. uzavřeli hoši příměří.

   Další veleúspěšné vystoupení se uskutečnilo až v říjnu v Úněticích, kde I.M. zahrál v bývalém církevním kravíně s jazzrockovou formací Pestrá současnost a hlavně s legendární punkovou skupinou P.S. Následujícího roku na jaře následoval koncert v čelákovické čajovně a I.M. byl místními pozván též na podzimní festival Jinej přístup. Nemůžeme zamlčet, že koncert v Čelákovicích odbubnoval starý dobrý Luďa Stránský, protože pan Sračka, který odjakživa působil hned v několika skupinách najednou, hrál s jinou kapelou někde jinde. Zde se také zrodil nápad, že bubeník Luďa je lidsky přijatelnější než komplikovaná osobnost pana Sračky, přičemž je muzikantsky stejně zdatný, pročež jím pan Sračka bude nahrazen. V červnu vystoupil I.M. na dalším ročníku hudebního festivalu v liberecké Stamině, tentokrát se Shockem, avšak naposledy s panem Sračkou, který to ovšem netušil. Přes léto měli Ímáci, jak se členové I.M. sami označovali, opět pauzu. Nastal podzim a s ním přišlo znovu koncertování.

   18. října otvíral I.M. čelákovický festival Jinej přístup, na němž například hrála skutečná undergroundová legenda Nahoru po schodišti dolů band, Gaia Mesiah anebo Znouzectnost. Tato akce byla však ohrožena, neb zase jednou zafungovalo tragické prokletí bubeníků I.M. Několik hodin před koncertem volal Výplach se smíšenými pocity smutku a obav Shockovi, že maminka Luďi Stránského, která byla delší dobu nemocná,  ten den zemřela a tudíž není jisté, zda bude Luďa večer hrát. Pokud by se Luďa rozhodl nehrát, nemohl by nikdo z členů kapely říct ani popel. Nicméně statečný Luďa se rozhodl pro koncert a odbubnoval jej opravdu velmi pěkně. Ještě před koncertem Shock pomáhal Luďovi překonat smutek konzumací alkoholu a jiných látek, a to tak mocně, že zpěvák si pak ze svého vystoupení, které bylo velmi charismatické, skoro nic nepamatoval.

   Přesně o měsíc a tři dny později se ve vyhlášené pražské hospodě Slamník konal hudební minifestival, kde kromě skupin Čerti ve stodole a Boží jezdci vystoupil také I.M., který tu zároveň oslavil 10 let od svého založení. (To se to někomu oslavuje 10 let, když z toho polovinu let nefungoval, že?) Nikdo zřejmě netušil, že se jedná o poslední koncert se Shockem a o předposlední koncert kapely vůbec. Na závěr koncertu zařadil Výplach ideologicky závadnou, rozuměj neironickou  píseň Čarodějnice a Shock demonstrativně odešel z pódia. Tím jen vyvrcholilo vleklé napětí mezi kapelníkem Výplachem a frontmanem Shockem, mezi duší a duchem I.M. Zatímco Shockovi nikdy nezáleželo na formální dokonalosti a hudebnosti (přiznejme si však, že nikdy neuměl moc dobře zpívat), nýbrž mu šlo o provokativní obsah, Výplach upřednostňoval nad touto blasfemií hudební formu a trval na ní i za cenu úpadku filosofického směřování skupiny, jež měla vždy svůj cíl – všeobjímající pichlavou ironii – přímo ve svém názvu.

   Brzy po tomto koncertu došlo také k rozkolu mezi Výplachem a jeho ženou flétnistkou Džejnou, kterážto situace vyvrcholila manželským rozchodem, dnes už i rozvodem před zákonem. Zdálo se, že I.M. je definitivně v troskách. Výplach však učinil poslední opravdu zoufalý pokus, když domluvil další koncert na duben 2004 opět na Slamníku a angažoval kytaristu Radana ze skupiny Čerti ve stodole, který navíc hrál a zpíval i ve skupině Boží jezdci. Odehrálo se několik málo zkoušek, na které byl pozván i Shock, nicméně mu Výplach předem avizoval, že převzal většinu jeho hlasových partů, a tak se Shock na zkoušky ani nedostavil. Flétnistka Džejna, jejíž flétna na koncertech vlastně nikdy nebyla pořádně slyšet a která v té době již žila s jiným mužem, byla paradoxně členkou I.M. dál.

   Nadešel den koncertu a přiopilý, zhrzený spoluzakladatel I.M., prokletý básník Shock se přišel podívat na tu velkou slávu. Nejdříve však hrály skupiny Boží jezdci a Čerti ve stodole, takže si zatím mohl promluvit s Výplachem, na něhož z recese vytáhl otevřený kapesní nožík. Výplach se velice vylekal, Shock nožík zavřel a odešel domů, takže přišel o poslední část směšnohrdinské komedie, kterou definitivní zánik I.M. vskutku byl. Po náročném odehrání dvou vystoupení se kytarista Radan chystal ten večer již na vystoupení třetí a notně se přitom občerstvoval alkoholem. Tato látka pak způsobila, že hrál pracně nabiflovaná, původně pro klávesy složená sóla I.M. dosti strašlivým způsobem, a navíc jindy, než měl, neboť se mu všechny ty kolovrátkové melodie prostě popletly. To už vždy věrný přítel a bubeník I.M. Luďa Stránský psychicky nevydržel a asi po čtvrté “skladbě“ (dle Výplacha asi po šesté či sedmé, sic!) zahodil paličky, vstal od bicí soupravy a odešel. (Později se zařekl, že s I.M. již nikdy hrát nebude.) Zbytek kapely pak prostě přestal hrát, což bylo jistě vysvobozením pro zdecimovaného kytaristu a taktéž pro zřejmě znechucené posluchače.

   Po této strašlivé ráně se již I.M. nevzpamatoval a doufejme, že už se tak ani nestane. K ničemu by to nevedlo. Nicméně nám zůstává jeho hudební materiál z hrdinských dob, který si můžeme pouštět stále dokola, pročež tak tedy čiňme!

 

 

Napsal Hans von Landschmiett, hudební, literární a výtvarný kritik, v říjnu 2005.  

 

 

 

 

 

 

Bio a historie