Van Gogh
Nad obilným polem havrani lítají
Ironickou ozvěnou mě do krajiny vítají
Exploze žlutých tónů v modrou se propíjí
Zatímco vysílení ženci klasy zabíjí
Celá ta scenérie zápas připomíná
V úchvatném koloběhu vteřina lapená
Zavřete mě do žlutýho pokoje a dejte mi svátek
Chci jenom modrou a žlutou a štětec a plátno
Já mám v duši zmatek
Dejte mě pod zámek
Kde hlídat mě bude žlutá doga
Nesmim bejt rušená
Už myslím jen na van Gogha
Svět – šedej labyrint
Kde klíčí samota
Jedině v barvách se snad
Ztratí jeho prázdnota
Jak najít rovnováhu
Vzlyk ticha v rámusu
Už stojím na pokraji
Propasti chaosu
Jenom mé obrazy mi
Pevný bod dávají
Než v příštím okamžiku
Život ze mne vysají
Tak zavřete mě do žlutýho pokoje a dejte mi svátek
Chci jenom modrou a žlutou a štětec a plátno
Já mám v duši zmatek
Dejte mě pod zámek
Kde hlídat mě bude žlutá doga
Nesmim bejt rušená
Už myslím jen na van Gogha
Prosím už nechte toho
Nechte mě prostě žít
Pod vaším drobnohledem
Co můžu vytvořit?
Bojím se o umění
A v rukou břitvu mám
Štědrej den v osamění
Vpřed už se nedívám, Tak
Prosím už odejděte
Nechte mě s mym uměním
Toužím se vrátit
Ale kam? Nevím…
Tak zavřete mě do žlutýho pokoje a dejte mi svátek
Chci jenom modrou a žlutou a štětec a plátno
Já mám v duši zmatek
Dejte mě pod zámek
Kde hlídat mě bude žlutá doga
Nesmim bejt rušená
Už myslím jen na van Gogha
2010
