Magnesium punk-alternative / Praha

Kdybych se tě dotkla, zůstal by ti v těle prach
Šedivá stopa
Krutost, kterou cejtěj jen malý zvířátka
Tlumený rány, věčná paranoia
Zádama ke stěně a uvnitř kameny
Byla bys zvrásněná
Vrstva zkurvenýho strachu, co
Odírá

Kdybych přišla do nebe, vyfasovala bych tam čistej bílej župan
Kdybych přišla do nebe, vyfasovala bych tam čistý bílý tělo
Který nekouří a nepije

Jsem těžká tvrdá a zrohovatělá
Malá vlhká larva zapouzdřená v sobě
Gumovým kartáčem si třu povrch těla
Oblaka bílýho prachu a pach vápna
Třeba mě někdo stiskne pevně v rukách
Anebo rozšlápne podrážkou od bot
Skořápka praskne a budu zas
Bezelstná

Dejchám poprašek, co chutná jako omítka
Bílý částečky svého mrtvýho těla
Chtěla bych dýchat jinýho člověka
Zatím aspoň strkám hlavu do páry nad hrncem
Abych si protáhla zanesený dutiny
A cejtila chlór na kachlíkách
Vždycky, když začnu bejt takhle lepivá, dost špatně se to
Smejvá